Ráno si zapnul rádio, to ale nehrálo. „Pořád jsem si myslel, že je to nějaké cvičení. Až na nádraží v Hrušovanech jsem se dozvěděl, že je okupace,“ vysvětluje. Na vlak tam už čekaly asi tři stovky lidí, první ranní spoje do Brna totiž vůbec nepřijely.

Když se nakonec v přeplněném a opožděném vlaku vypravil z Hrušovan do Brna, kde pracoval, lidé už věděli, že je zle. „Bylo to velice zmatené, nikdo nevěděl, kdo nás obsazuje a co se děje. Byli jsme ve stejné pozici, jako když nás kdysi obsazovali Němci. Bylo to hrozné,“ popisuje pamětník pomalu, zatímco se rozpomíná na pocity, které v něm před pětapadesáti lety rezonovaly.

Z továrny v Horních Heršpicích pozoroval okolo procházející vojáky. Poslední dva v rotě vždy táhli kulomet. Rusové se rozmisťovali po Brně, obsazovali všechny kopce v okolí a nasazovali tam dělostřelectvo a raketové vojsko.

„V té fabrice v podstatě nikdo nedělal. Stoje se ani nezapínaly, všichni se bavili o okupaci, každý přemýšlel, co bude dělat. Staří vojáci vzpomínali na devětatřicátý rok,“ vrací se do atmosféry prvního dne okupace Dujsík.

Z fabriky došel pěšky k brněnskému nádraží. „Byly tam tisíce lidí. Vojáci tamtudy chtěli projet a lidi se jim stavěli do cesty. Masarykova ulice byla plná tanků. Kolem jezdila auta napěchovaná Rusy a ozývala se i střelba ze samopalů,“ líčí dění v centru Brna.

V Křenové ulici stál ruský velitelský vůz. „My jsme se ve škole učili ruštinu, tak jsme se jich rusky ptali: ‚co tady děláte?‘ Oni odpověděli: ‚je u vás kontrarevoluce‘. A já se zeptal: ‚kde ji vidí?‘ Ten ruský voják povídá, že prý ‚v jiném gorodě,‘ jako v jiném městě. Tak říkám ‚a ve kterém?‘ A on na to: ‚já něznáju,‘ “ krčí rameny Dujsík.

Ke skupinám lidí před brněnským nádražím najednou došla zpráva, že Rusové chtějí obsadit tiskárnu u Moravského náměstí. „My mladí jsme utíkali až k ní. Opravdu tam byli vojáci. Jeden z nich nám začal střílet nad hlavami samopalem, směrem do parku,“ říká. Kousky kovu, které se odtrhly od nábojnic, některé lidi zranily na hlavě.

Tiskárnu ten den Rusové nakonec neobsadili. „Noviny nám přinášely informace, proto jsme chtěli tiskárnu bránit. Pro současného člověka je nepochopitelné, že něco takového vůbec mohlo být, že nebyly žádné jiné zprávy. Vysílali jen Rusové a lhali nám, jak nás přišli osvobodit,“ vysvětluje Dujsík.

Krajský soud v Brně řeší lednový případ loupeže v Židenicích.
Byl od krve a křičel bolestí. Svědkyně popsala spor kvůli drogám v Židenicích

Odpoledne se speciálně vypraveným vlakem dostal z Brna zpět do rodných Hrušovan. Tam byla podle jeho slov situace o poznání klidnější. I tak někdo z místních napsal na tamější most vzkaz: Je po dovolené, agresoři. „Protože když je po dovolené, tak by se mělo jet domů,“ směje se pamětník starému vtipu i dnes. Přestože nápis komunisti přetřeli bílým nátěrem, černá písmena pod ním ještě dlouho prosvítala. Dodnes se údajně neví, který odvážlivec vzkaz napsal.