„Nohy mě nebolí a nijak se neomezuju. Jím si, co chci. Nejradši si dám husu, nebo pečené kuře,“ vypráví s úsměvem stále vitální žena. Přiznává přitom, že cizí jazyky nezná. „Všude se domluvím rukama nohama. A funguje to,“ směje se.

Miluška Mrvková navštívila za svůj život už sopky i pouště, nejvíce ze všeho ji učarovala Sibiř s Transsibiřskou magistrálou.

Své zážitky si cestovatelka nenechává pro sebe. O svých cestách totiž točí filmy a následně o nich přednáší. „Samozřejmě je nejlepší všechno vidět osobně na vlastní oči. Tomu se nic nevyrovná. Když se však k tomu vrátím doma kvůli dokumentům a přednáškám, tak to prožiju znovu,“ popisuje cestovatelka, která sedmadvacátého listopadu oslaví jednadevadesát let.

Václav Šalbaba, Vojtěch Kolařík a Pavel Heřman
Bývalý starosta, scénograf a hudebník: v Třebíči rozdali Ceny města, podívejte

Přestože navštívila přes padesát států po celém světě, nejradši ze všeho má stále svou domovinu. „Říkávám, aby člověk prvně poznal kouty vlastní země, než se vydá na cizí místa,“ radí zkušená výletnice.

Sama lásku k cestování získala v dětství díky svému otci. „Byl učitelem a členem Klubu českých turistů. Vodil mě už od šesti let všude po Krkonoších, které nyní znám jako své boty. A ráda se tam každý rok vracím,“ vzpomíná.

Miluška Mrvková

Narodila se 27. listopadu 1932

Je náruživou cestovatelkou

Navštívila přes padesát zemí

Většinu v nich v důchodu

O svých cestách točí filmy a pořádá besedy

Jejím první zahraničním výletem byla Jugoslávie. Tam vyrazila v roce 1980. „Do ciziny jsem však začala jezdit hlavně až po revoluci v roce 1989. To se dveře možnostem otevřely dokořán. Od té doby toho chci poznat co nejvíc. Krásná byla například Arménie nebo Gruzie. Ale každý kousek světa je trochu jiný,“ pochvaluje si.

Mrvková však nezažila jen pěkné chvíle. „Byla jsem v Egyptě s manželem. A okradli nás. To bylo hodně nepříjemné. Ale o život nám nikdy nešlo,“ dodává.

Zdroj: Youtube

Naopak za nejkrásnější výlet bere jízdu po transsibiřské magistrále. Jde o nejdelší železniční trať na světě, která měří přes devět tisíc kilometrů a vede z Moskvy do Vladivostoku. „Trvalo to dva týdny a ve vlaku jsme i spali. Pokaždé jsme ujeli nějakou trasu, kde nás vysadili a mohli jsme obdivovat přírodu a okolí. Tam už se asi nevrátím,“ uvažuje třebíčská cestovatelka o trati, po které jeli také českoslovenští legionáři.

Přestože má stále chuť cizinu poznávat, dopředu už neplánuje. „Už vyrážím ven jen spontánně. Letos jsem dostala nápad projet Rakousko. Tak jsem se ozvala synovi a jeli jsme. Jezdíváme spolu. Cestovku nevyužívám. Když jsem byla mladší, zažila jsem situaci, kdy se udělalo špatně jedné starší paní. Lidé na ni nebyli milí a něco takového zažít nechci. Cestovat však chci pořád, tomu se nic nevyrovná,“ uzavírá s optimismem Miluška Mrvková, která z Třebíče procestovala celý svět.

Mohlo by vás zajímat: s autovraky na Třebíčsku bojují ve městech i obcích

Zdroj: Deník/Milan Krčmář