„Viděl jsem na úřadu práce nábor do hradní stráže. Musel jsem podstoupit celkovou zdravotní prohlídku, fyzické testy a velmi náročné psychotesty speciálně pro stráž. Pak už mě čekal tříměsíční výcvik ve Vyškově a na závěr měsíční v Praze,“ vzpomíná.

Smlouvu podepsal na čtyři roky a podle svých slov zůstane, dokud o něj na Hradě budou stát. Dodává, že odchod před koncem smlouvy není jednoduchý, trvá to až deset měsíců.

I kvůli tomu, že náklady na jednoho vojáka jsou vysoké. Výstroj stojí dvě stě tisíc korun, uniforma je šitá každému na míru. „Většina lidí si myslí, že uniformovaná stráž pouze stojí v budkách u Hradu, kde se po hodinách střídá. Většina práce je ale mimo ně a v maskáčích hlídáme i Královské zahrady a prezidentské sídlo v Lánech,“ přibližuje člen stráže s tím, že se účastní i reprezentačních akcí, jako je příjem státníků na letišti.

Nejtěžší je podle Novotného zodpovědnost, kterou každý na svém stanovišti má. „Musím být mezi tou spoustou lidí pořád ve střehu. U pasu mám stále zbraň s šestatřiceti ostrými náboji, někdy i samopal s šedesáti,“ popisuje strážce.

Ve službě vlasti je už rok. Jedna směna má sedmadvacet a půl hodiny. A na každou dojíždí z Blanska. „Začínám v devět ráno a končím v jednu odpoledne další den. Večer jsem doma a můžu se věnovat rodině,“ říká s tím, že na dva dny ve službě připadají tři až čtyři dny volna. Pokud nenásleduje hlídka, která má hodin dvanáct.

Novotný se tak stíhá věnovat i svému největšímu koníčku: rybaření. Dřív měl i svůj obchod s rybářskými potřebami. „Bez rybaření bych asi umřel,“ směje se Novotný.

Žije v Blansku od dětství. Stěhování do Prahy ho neláká a stačí mu ruch velkoměsta, který zažívá v práci. „Mám rád svoje Blansko,“ uzavřel Novotný.