Enormně těžká práce jihomoravských záchranářů: směna i bez jídla nebo pití

Obdobné pocity prožívají všichni jihomoravští záchranáři. Nejen v nemocnicích totiž zdravotnický personál kvůli covidu padá vyčerpáním. „Padá na nás únava, naprosté vyčerpání… Je to fyzicky i psychicky náročné, jsme pod obrovským tlakem a trvá to už dlouho. Stále nevidíme světlo na konci tunelu. A počty výjezdů jsou enormní,“ podotkla mluvčí jihomoravských záchranářů Michaela Bothová.

Narážela tak na skutečnost, že v pondělí padl rekord v počtu hovorů, které záchranářské operační středisko přijalo. Bylo jich téměř osm set. I co do množství výjezdů říjen a listopad přepisují s číslem blížícím se dvaceti tisícům rekordy. Zhruba třetinu agendy záchranářů tvoří covidové případy. Deset procent výjezdů bývá nadbytečných, kdy lidé volají z neznalosti, aby pro sebe získali výhodu nebo že si problém způsobili sami. Například požíváním návykových látek.

Budoucí aréna pro Kometu v Brně: už hledají stavební firmu, chybí dostatek peněz

Na tohle zdravotnická záchranná služba není stavěná a proto se stejně jako nemocnice pohybuje na hranici možností. Občas i za ní. „K běžnému počtu výjezdových skupin jsme přidali už šestou navíc. Posílili jsme i dispečink. Fungujeme, jak nejlépe dovedeme. Zaměstnanci berou služby navíc. Například na úkor rodiny. Volný čas neexistuji. Uvažovali jsme i o aktivaci traumatologického plánu, a to pro situaci, kdy by počet požadavků na výjezd významně překročil počet našich prostředků. Strop neustále posouváme, ale nejde to donekonečna,“ doplnila Bothová.

Podle psychologa Jiřího Brančíka by normální jedinec měl zaděláno na syndrom vyhoření nebo psychické obtíže. Záchranáře však považuje za odolné. „Ten tlak na zdravotníky je opravu enormní. Nicméně u těchto profesí jsou na to lidé trénovaní. Patří mezi nejodolnější. Věřím, že to zvládnou a až situace pomine, což snad bude co nejdříve, žádné šrámy si z toho neodnesou,“ zamyslel se psycholog.