Dáma, která je původním povoláním zdravotní sestra, přitom v charitních službách začala pracovat teprve před pěti lety. K přebírání ocenění s sebou do Prahy vzala hned sedm svých kolegyň. „Mohli jsme mít tříčlenný doprovod, ale já jsem si děvčata vytelefonovala. Kdyby nebylo jich, tak bych totiž žádnou cenu nedostala. Před pěti lety jsme do toho šly všechny spolu, prošly jsme si krušné chvíle, mnohdy i na hraně. A právě to nás semklo,“ vypráví skromně Králíková.

Zdůrazňuje, že ocenění je pro ni zadostiučiněním práce, která se netěší vysoké prestiži a platově je hodnocená spíše podprůměrně. „Mnozí říkají, že pečovatelkou může být kdokoli. Ale není to pravda. Terénní pečovatelky pomáhají klientům v jejich domácím prostředí. Nemají za sebou tým lidí, který by je podpořil a pomohl jim. Pokud se jim třeba zdá, že není s klientem něco v pořádku, musejí se zodpovědně rozhodnout, jak se zachovat, zda kupříkladu nezavolat lékaře,“ srovnává sympatická žena.

Urbanistickou soutěž na obnovu areálu na přelomu března letošního roku vyhrál návrh ateliéru Neuhäusl Hunal.
Bytové domy, knihovna i sportovní hala: nové čtvrti jsou Břeclavští o krok blíž

Před nástupem do charity pracovala v soukromém sektoru. Předtím jako kardiologická sestra v nemocnici. „Práce v nemocnici se s tou v charitě příliš srovnávat nedá, jde o úplně jiný druh služby. Zatímco sestra má na starosti zdravotní stav klienta, tedy léky, převazy, injekce, my máme ten zbytek. Přípravu snídaně, obědů, případně i večeří. Pomoc s hygienou, s nákupy, či pomoc v domácnosti. Jsme tady proto, abychom asistovali u toho, s čím si klienti už sami neporadí. A to tak, aby mohli zůstat co nejdéle doma. To si totiž přejí ze všeho nejvíce. Jsme takový domov důchodců na kolečkách,“ usmívá se Králíková.

Poslední slovo má klient

Charitní pečovatelská služba, kterou vede, pomáhá s hospicovou péčí a je jedním z mála terénních pracovišť, které je certifikovaným k provozování bazální stimulace. „Jde o koncept péče o hendikepované či ležící klienty, kteří jsou kupříkladu po mozkové mrtvici, trpí bolestmi a podobně. Jeho součástí jsou nejrůznější rehabilitační techniky či aktivizující masáže, jež ulevují od bolesti a navozují klid,“ nastiňuje pečovatelka, která se zajímá o alternativní medicínu, ráda maluje a věnuje se vnoučatům.

S předstihem dokončili státní silničáři opravu silnice u mikulovského obchodního domu Billa. Ve směru od Rakouska už v pátek řidiči nemuseli využívat objízdnou trasu přes centrum města.
Troubení klaksonů vystřídal klid. V Mikulově s předstihem ukončili uzavírku

Přestože ke každému klientovi přistupují stejně, kladou důraz na jeho osobnost a individualitu. „Máme předpisy, metodiky, a řídíme se zákonem o sociálních službách. Nicméně vždy s kolegyněmi dbáme na to, abychom každého klienta respektovaly a v jeho domácím prostředí a postupovaly tak, jak si on sám přeje. Je to on, kdo musí mít poslední slovo,“ přibližuje filosofii své práce Králíková.

Nenosit si práci domů

Když hovoří o kolegyních, tak s úctou a respektem. „Holky jsou úžasné, mnohdy pracují nad rámec svojí pracovní doby, ačkoli by nemusely. Kupříkladu hospicoví klienti potřebují více péče a mnohdy i asistenci jiné pečovatelky. Já jako vedoucí musím dbát na to, aby si dámy svoji práci nenosily domů k rodinám, aby dostatečně během roku odpočívaly a měly možnost se odreagovat. Někdy je práce náročná a nejde ji jen tak pustit z hlavy. Především, když někdo zemře. Hodně spolu potom mluvíme, vzpomínáme na to hezké. To je moc důležité,“ říká oceněná pečovatelka.

Kraj nechá opravit silnici na průtahu Týncem, která je ve špatném stavu. Zhruba kilometrový úsek vyjde na necelých devětadvacet milionů korun.
Chybí chodníky, kanalizace i parkovací místa. Kraj opraví průtah Týncem

Váží si toho, že je stále více lidí, kteří se rozhodnou o své nemocné či starší blízké starat doma. „Je to trend, za který jsem moc ráda. Když je starý člověk součástí rodiny až do samého konce, je to obrovský přínos pro všechny její členy včetně dětí. Společnost se posuzuje podle toho, jak se chová ke starým a nemocným. Smrt přece není ničím strašným, naopak. Je to přirozené a my se zase musíme naučit ji zařadit do koloběhu života,“ je přesvědčená Králíková.

A co že je pro tuto energickou dámu hnacím motorem? „Smysl toho, co dělám. Není nic hezčího než pomoci lidem v obyčejných věcech, které jim tak neobyčejně chybí. Koupit si přesně ta rajčata, na která mají v obchodě chuť. Umýt si vlasy, zajít si do sprchy. Zní to jako banality, ale jsou to právě tyhle běžné každodenní věci, které nám lidem přinášejí radost, aniž si to často uvědomujeme,“ tvrdí vedoucí břeclavských pečovatelek.