Dvě z pěti dětí jsou nemanželské. Svatbě se vyhýbá stále víc párů

„Se svatbou zatím nijak nespěcháme. I když dceři jsou už skoro dva roky," řekla dvaatřicetiletá Klára Moravcová. S partnerem žije v Brně. To, že se jednou vezmou, nevylučuje. „Zatím jsem na mateřské, tak nemáme moc peněz nazbyt. Navíc splácíme hypotéku. Jakmile se ale vrátím do práce, je možné, že svatba bude," uvažuje žena.

Také podle ekonoma Michala Kozuba hraje ekonomická situace párů velkou roli v tom, zda s manželstvím navzdory potomkům počkají. „Náklady na svatbu jsou důležité především pro mladší páry. Starší novomanželé jsou už schopní aspoň nějakou částku našetřit díky tomu, že pracují," sdělil ekonom. Doplnil, že někteří lidé si svatbu pečlivě rozmýšlejí a například nechtějí, aby vzniklo společné jmění manželů.

Počet narozených dětí na jižní Moravě se loni zvýšil o téměř čtyři stovky v porovnání s předloňským. Stejně se zvedlo i číslo u nemanželských. „Poprvé v novodobé historii kraje překročilo hranici pěti tisíc dětí a čtyřiceti procent," upozornil statistik Karel Adam.

Myšlenku, že děti nesezdaných párů stojí spíše o tradiční uspořádání rodiny, vyjádřila znojemská psycholožka Eva Kneblová, která se problematikou rodinných vztahů zabývá. „Přestože v současné době se nejen rodí, ale i vyrůstá velké procento dětí v rodinách nesezdaných partnerů, zůstává jednou z nejzákladnějších lidských potřeb potřeba být milovaný matkou i otcem," myslí si psycholožka. Dodala, že cítí-li dítě lásku obou rodičů, dokáže snadněji přijmout fakt, že rodiče nejsou sezdaní.

„Řada dětí zcela běžně přijímá různé alternativy soužití rodičů, dokáží o tom otevřeně hovořit se spolužáky a alternativy vnímat jako širší normu. V zásadě ale stojí o tradiční pevné uspořádání. Máma s tátou se vezmou a budou spolu šťastně žít až do smrti," naznačila Kneblová s tím, že současné děti hledají v tomto světě pevné body a myslí více tradicionalisticky než jejich rodiče.

Podle etnografa a historika Františka Synka ze Svatobořic-Mistřína na Hodonínsku jsou nesezdané páry nový prvek, který se s tradiční představou křesťansky založené jižní Moravy neslučuje. „Nicméně pokud chtějí mladí lidé žít spořádaně spolu, mají rodinný dům a dítě, tak to v dnešní době není nic proti ničemu," připustil. Důležitý je podle něj harmonický vztah, který se blíží tradiční rodině, i když není uzavřený před úředníkem nebo církevním hodnostářem.

Kněz Libor Salčák z Velkých Bílovic s tím nesouhlasí. „Mladí lidé nejsou vedení ke zodpovědnosti. Mužům chybí i vojna je v tomto směru vychová. Přesto se stále několik mladých, kteří chtějí církevní obřad, najde. Nejde totiž jen o něj, ale také o získání něčeho navíc od pána Boha," vyzdvihl.

Podle sociologa Michala Šindeláře doba, která si zakládala na tradicích, výrazně pokročila. „Dříve žena nemohla opustit muže, protože na něm byla finančně závislá. Dnes od sebe partneři mohou klidně odejít a hledat někoho jiného," vysvětlil sociolog.

Pokud jde například o vysokoškoláky, podle ekonoma Kozuba je současný trend brát se až po několika letech od absolvování školy. „Zatímco před lety bylo typické mít svatbu ve věku okolo dvaadvaceti let, nyní se hranice posunula k třicítce, u mužů ještě dál. Lidé dnes s manželstvím rozhodně nikam nespěchají. Zatímco průměrný věk nevěst při jejich prvním sňatku je třicet let, průměrný věk matek při narození prvního dítěte je osmadvacet let. Znamená to tedy, že rodiče mnohdy vstupují do manželství už s dítětem," poukázal analytik.

Několik nesezdaných párů s dětmi ze svého okolí zná také Romana Pospíchalová. „Přijde mi to zcela normální a nevidím na tom nic špatného ani neobvyklého," myslí si žena.

Jestli jsou páry s dětmi sezdané nebo nesezdané, v některých případech nerozlišuje ani kraj. Ten dlouhodobě nabízí například projekt Rodinné pasy, ve kterém jsou slevy rodinám s dětmi včetně nesezdaných partnerů či samoživitelů. Držitele pasů tak nerozlišuje. „Cílem kraje je ale celkem především podpora funkční rodiny a vytváření prorodinného klimatu ve společnosti," sdělil lidovecký náměstek hejtmana Roman Celý, který má rodinnou politiku kraje na starost.