Ještě před rokem pracoval na částečný úvazek v brněnském Sokole, kde kontroloval účetnictví. „Už jsem toho musel nechat. Nedokážu tam už dojít," vysvětluje pamětník. Lituje, že musel práce nechat. Podle něj je to totiž nejlepší recept na dlouhý život.

Celý život pracoval jako ekonom. „Ředitel chtěl, abych byl ekonomickým náměstkem. Ale protože jsem nebyl ve straně, nemohl jsem to dělat," vzpomíná muž.

Vedoucí o něho ale stál tak, že funkci náměstka zrušil a jeho úkoly převzal vedoucí osobního referátu, kterým se už Fleischlinger stát mohl.

Jeho druhou prací byl sport. Začínal jako hráč basketbalu v Sokole Brno I. „Neměli jsme trenéra a protože jsem byl nejstarší, tak jsem to vedl," popisuje začátky své trenérské kariéry. S týmem byli pravidelně mistry republiky.

K trenérské židli reprezentace se dostal na mistrovství Evropy v Ženevě v roce 1946. „Ve výběru jsem nebyl. Ale zaplatil jsem sto korun a jel se na ně podívat," vzpomíná. Svými radami jim tolik pomohl, že se pak stal jejich dlouholetým koučem. „Nepovažuji se za dobrého trenéra, celý úspěch vytváří hráči," zůstává skromný Fleischlinger, který tým dovedl ke dvěma stříbrným medailím z mistrovství Evropy.

Teď podle svých slov vede klidný život. Stále je aktivní a zajímá se o dění kolem sebe. „Pokaždé chodím k volbám. Jinak by pak nemohl nadávat," směje se.

Jak se žije stoletým lidem a proč se lidé dožívají vyššího věku?

TÉMA O STOLETÝCH LIDECH NA JIHU MORAVY ČTĚTE V ÚTERNÍM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST