Když mrskat, tak jedině s citem, říká farář Jan Peňáz. Působil i na jihu Moravy

Hrkání?

Na zelený čtvrtek na znamení smutku ze zajetí Ježíše Krista utichají zvony. Říká se, že ve čtvrtek večer odlétají do Říma. Aby lidé věděli, že je dopoledne nebo že mají vstávat, chodí lidé po vesnici hrkat s hrkačkami. Zvony se znovu rozezní až v sobotu večer. Hrkání ve farářském oboru není úplně běžná záležitost, ale pro mě to je specialita.

Farář a poutník Jan PeňázZdroj: Deník/Pavel PodešvaV čem?

Jde o tradici, která dříve byla běžná, ovšem nyní už se v takové míře nepraktikuje. No a mně se ji v několika vesnicích povedlo obnovit. Například ve Stránecké Zhoři se nehrkalo snad padesát let. No a v roce 2003 jsme tam začali hrkat znovu. Co vím, ještě předloni tradici hrkání dodržovali. V roce 2008 jsem pak přišel do Křtin.

Jak to vypadalo tam?

Tam se nehrkalo dvacet let. S pomocí skautů jsme zvyk obnovili. Teď jsem pátým rokem v Novém Veselí, kde rovněž hrkáme a snad po dvaceti třiceti letech budeme letos hrkat i v nedalekém Bohdalově. Je to takové milé.

Odkud pochází další velikonoční tradice jako kraslice nebo pomlázka?

Vajíčka jsou symbolem obrození, nového života. Motiv vzkříšení pána Ježíše Krista, který prolíná celou křesťanskou víru. Pomlázka ovšem křesťanská není. Někteří tvrdí, že je to odkaz na utrpení a bičování, ale to jsou vedle.

Pro velikonoční dílny v bystřickém Edenu jsou připraveny stovky vajec

K čemu tedy pomlázka odkazuje?

K jaru, rozkvětu a mládí. Pomlazení. Muži podle tradice takto ženám předávají životní sílu a mládí stromu, z nějž je pomlázka upletená. Také jim tak trochu vyznávají své sympatie.

Zrovna pomlázka se v dnešní době ve vztahu k ženám stala kontroverzní tradicí. Jak to vnímáte?

Když se mě děti ptaly, s čím mají chodit mrskat, vždycky jsem jim říkal, že hlavně s citem. V mých rodných Slavkovicích tradovala pověra, že nějaký mládenec byl hrozný surovec a děvčata se jej děsila. Tak se lidé domluvili, v úterý po Velikonocích na něj přišli a pořádně ho zmydlili. Aby věděl, jaké to je.

Existuje nějaká méně známá tradice, která vám utkvěla v paměti?

Je potřeba zmínit, že velikonoční tradice se liší vesnice od vesnice. Vzpomínám si ale na jednu obec na Blanensku, kde mají takzvaný Tarmak. Když tam kluci chodí na Tarmak, vrací se v neděli po Velikonocích k děvčatům, které vymrskali, a dávají jim něco sladkého. Je v tom hezká reciprocita. Zajímavé je, že o tom nikde není ani zmínka.

Zmínil jste Bílou sobotu. Proč mají jednotlivé dny před Velikonocemi přízviska jako bílá, škaredá, zelený?

No vidíte, ani tohle není tesané do kamene. Například na Ukrajině mají všechny dny velké. I Velikonoce jsou velký den. Na jihu mají Palmovou neděli, existuje i Zimostrázová neděle. My máme květnou neděli odvozenou od jarního květení. Připomíná Ježíšův triumfální vjezd do Jeruzaléma. Škaredá středa pak označuje den zrady Jidáše Iškariotského, kdy Ježíše zaprodal za třicet stříbrných. Bílá sobota pak odkazuje na ono světlo.

Velikonoční tradice na Vyškovsku: Taky honění Jidáše, udržují je místní spolky

Jak?

Navazuje na velkopáteční atmosféru půstu, hlídání a návštěvy Božího hrobu, a přináší zlom. Tmu a ticho v katolických kostelích střídá během obřadů Velikonoční vigilie světlo svící, zvonění a varhany, aby připomínka Kristova kříže a smrti vrcholila znamením jeho zmrtvýchvstání. Velmi zajímavý je také původ Zeleného čtvrtku.

V čem?

V tom, že se nejspíš jedná o omyl. Zelený čtvrtek je spíše Žalostný čtvrtek. Traduje se, že přívlastek zelený totiž vznikl v němčině zkomolením původního názvu Greindonnerstag (Lkavý čtvrtek, pozn. red.) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek, pozn. red).

O poselství Vánoc byl natočen nespočet filmů. Jaké je však poselství Velikonoc?

Z pohledu křesťanství je to samozřejmě oslava smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Obecně, pro lidi, je však nejspíš stejné jako poselství Vánoc. Pohoda, klid, mír, láska k bližnímu, obdarování.

Jsou v křesťanství důležitější Vánoce, nebo Velikonoce?

Velikonoce. Z hlediska veřejnosti ale chápu, že Vánoce jsou zásadnější. Fronty v obchodech bývají delší, prázdniny také. Znáte to.

OBRAZEM: Náměstí ve Šlapanicích od Zeleného čtvrtku zdobí Velikonoční strom

Jak se z vašeho pohledu v průběhu let měnil přístup k velikonočním svátkům ze strany veřejnosti?

Určitý vývoj tam je. Dříve se Velikonoce slavily především v kostele, teď je lidé vytáhli ven, do ulic. Taky je to více komerční. A to i v tom ohledu, že lidé už si nedělají tolik kraslice, nepletou pomlázky. Spíše si vše zakoupí. Na druhou stranu oslavy v kostelech zůstávají. Přes svátky jej lidé stále navštěvují poměrně hojně. Obecně sice mladí do kostelů dnes nechodí, ale právě na Vánoce a Velikonoce vždy přijdou.

Změnil se během let nějak váš pohled na Velikonoce?

Jsem klidnější. Dříve jsem byl velký puntičkář, všechno jsem musel mít do posledního detailu připravené a naplánované. Samotné nácviky bohoslužeb trvaly skoro stejně dlouho jako bohoslužby. Velmi dobře si pamatuji své první oslavy Velikonoc v Ostrově u Machochy v roce 1978. Byly přesně takové. Teď to pojímám více s klidem, pomaleji.

Co byste na Velikonoce popřál čtenářům Deníku?

Vinšuji vám šťastné a veselé svátky Ježíšova umučení a vzkříšení. Na statečku rozmnožení, mír po celé zemi a po smrti boží království. V dnešní situaci hlavně tedy ten mír.