Kuchyň, chlív i komora jako kdysi. Manželé opravili staletou chaloupku

Ukryta v rozkvetlé zahradě, i když přímo v centru obce. Chaloupka číslo 97 stojí na kopečku pod Horníma Drahama. „Tož vitajte. Tady je komora, kuchyňa, světnica, mlatývka s chlívem a aj sklep,“ vítá nářečím hosty Alena Foltýnová. Je oblečená ve starobylém slováckém kroji po babičce.

S historickým stavením za zády vyvolává pocit, že se příchozí ocitl v čase o několik set let zpátky. „Všechno je původní. Hliněné nepálené cihly, takzvané nabijanice, dřevěná okna i železná mříž ve výklenku do komory. Prahy, nábytek i kamna,“ ukazuje Foltýnová. Zvenčí svítí chaloupka bíle nalíčenými zdmi a modrou podrovnávkou.

Byla na zbourání a sloužila jako skladiště. „Pořád nám to leželo v hlavě, jenže, zbourejte rodinnou vzpomínku, která má skoro čtyři sta let,“ přibližuje Jan Foltýn, a pokračuje. „Nejhorší bylo vyklidit haraburdí, a pak zajistit statiku nosných zdí. Odkláněly se tak, že mezi nimi byla několikacentimetrová díra. Stáhli jsme to železy a podívejte, drží,“ pochvaluje si.

Psovodi i policisté na koních hledali pohřešovaného seniora. Cvičně

Zatímco si vzal na starosti řemeslné práce, jeho manželka pečlivě dbala na zachování původních materiálů a vybavení. „Všechno je to tu tak, jak si to pamatuji z dětství. Almara, postel i duchny. Kuchyň je tak, jak v ní vařila moje milovaná stařenka,“ vzpomíná Foltýnová.

Než se do díla společně pustili, pátrala v minulosti. Nejstarší dokumenty dohledala až do roku 1656. „Vzala jsem si batůžek a jela jsem třeba až do Luhačovic. Tam se totiž odstěhovala kdysi známá Anděla Měchurová, která v domku vyrůstala, v rodině krajčířa a muzikanta. V malé chaloupce žili tehdy čtyři dospělí a osm dětí. Vařili na otevřeném ohništi a spávali na půdě, na seně,“ vypráví paní domu. Všichni obyvatelé chaloupky podle ní ctili historii a folklor. „To zanechalo určité kouzlo a přispělo k zachování původního stavu,“ míní Foltýnová.

Nejvíce ale vzpomíná na svoji babičku Marii Silákovou. Ta se v domku dožila devadesáti sedmi let. „Jako holčička jsem za ní chodila, bydleli jsme v sousedství. Vybavuji si její rituály. Jak se modlila, zpívala, zapisovala si počasí, drala peří. Pekla výborné turkyňové buchty, koblihy, piery ze zerzem. A do poslední chvíle chodila v kroji,“ vzpomíná Foltýnová.

Počty nadměrně obézních v kraji stoupají. Záchranáři mají problém s převozy

Do opravy chaloupky vložili manželé své úspory. Obešli se bez dotací i veřejných příspěvků.

Díky nim ji mohou zájemci obdivovat už zítra při akci Víkend památkových domků. Zpřístupní na padesát památkových objektů lidové architektury na Slovácku. Chalúpka č. 97 v Šardicích bude mít mezi nimi svoji premiéru.