Často odhalíme nemoc dárce, říká primářka transfuzního oddělení v Brně

Nuly mínus jsou atraktivní tím, že jde o univerzální krevní skupinu. Nicméně situací, kdy je jako univerzální využíváme, není v klinické praxi až tak mnoho. Standardně se transfuze podávají ve shodě s krevní skupinou dárce i příjemce. Z tohoto důvodu máme zájem o všechny krevní skupiny. Nejvíce u nás podáváme právě těch běžných krevních skupin, áček a nulek plus. V žádném případě si dárce krve nevybíráme podle krevních skupin. Skutečně jsme vděční za kohokoli, kdo se do našeho registru přihlásí.

Kolik odběrů ročně na oddělení zpracujete?

Naše pracoviště je největším zařízením transfuzní služby v republice. Ročně zpracujeme přibližně padesát tisíc odběrů. Jde však nejen o odběry plné krve, ale i o přístrojové odběry, kterými získáváme konkrétní krevní složku. Nejčastěji krevní destičky, plazmu. Méně často i červené krvinky.

Jak se vám v posledních letech mění počty dárců?

Vkládáme hodně energie do budování a rozšiřování registru dárců krve a náborových aktivit. Uvědomujeme si, že je to pro fungování a perspektivu našeho pracoviště klíčové. Máme velkou zodpovědnost nejen vůči naší nemocnici, ale i k dalším zařízením, kterým krev nebo její složky dodáváme. Počet registrovaných dárců nám naštěstí mírně stoupá. Do optima to má však daleko, protože i požadavky na transfuze meziročně narůstají. V posledních letech se v Brně rozmáhají komerční zařízení, kde je možné za úplatu darovat plazmu.

Nakolik to ovlivňuje vaše oddělení?

Nevnímáme je jako zásadní konkurenci. Mezi státním a komerčním zařízením je totiž značný rozdíl. My jako státní nemocnice odebíráme krev a její složky především za účelem výroby transfuzního přípravku, který se transfuzí podá konkrétnímu pacientovi. Naši dárci se chtějí osobně podílet právě na tomto typu pomoci. Komerční zařízení odebírají výhradně plazmu, která slouží čistě jako surovina pro výrobu léků, které se vyrábí v zahraničí. U nás žádné zpracovatelské centrum plazmy není, tyto léky se k nám beze zbytku dováží.Přesto lze předpokládat, že část dárců na peníze na ruku slyší.Jistě, nepatrná část registru do komerčních center nepochybně přešla. Znatelně to však naštěstí nepociťujeme. Domnívám se, že je to i proto, že odlišná atmosféra i podmínky darování lákají poněkud jiný typ dárců, než na který cílíme my.

Můžete to rozvést?

Za odběr, tedy oficiálně za čas vynaložený v souvislosti s odběrem, platí tato centra dárcům hotově. To je atraktivní záležitost například pro studenty, kteří si tímto způsobem přivydělávají. Tomu konkurovat prostě nedokážeme. Nicméně jakmile studenti jednou dostudují a nastoupí do zaměstnání se stálými příjmy, často pak raději využívají daňovou úlevu pro dárce krve ve výši tři tisíce korun za jeden odběr. V Brně máme vypracovanou studii, která jasně dokládá, že studenti, kteří darovali plazmu v komerčních zařízeních, kolem pětadvacátého roku života přešli darovat krev do státního zařízení, tedy k nám. Obecně platí, že dárcovství krve motivované finančně je rizikovější zejména z hlediska možného přenosu infekcí, proto preferujeme bezplatné dárcovství, a to zejména tam, kde se vyrábějí klinické transfuzní přípravky pro pacienty.

Netestuje se snad odebraná krev na celou řadu nemocí?

Testuje se pouze na HIV, žloutenku B a C a syfilis a ani negativní výsledek na tyto nemoci neznamená jistotu, že je krev zcela bezpečná. Existuje totiž takzvané imunologické okno, což je fáze infekce, kdy je dotyčný již infikovaný, ale nemoc není možné dostupnými testy zachytit. Tady bych ráda zdůraznila, že naše nemocnice je jednou z mála v republice, která testuje známky infekce u dárců krve metodou PCR, tedy na úrovni nukleových kyselin. Imunologické okno se tímto způsobem významně zkracuje a bezpečnost transfuzí v naší nemocnici významně převyšuje běžný standard v České republice. Existují navíc další infekční choroby a není reálné testovat pravidelně všechny. Nezřídka však slýchávám, že právě u vás člověk zjistí, že s ním není něco v pořádku. A nemusí jít třeba zrovna o HIV.

Jak to tedy je?

Je to tak, často třeba odhalíme vysoký krevní tlak, cukrovku, nebo jiné nemoci. Před odběrem děláme podrobný pohovor, kdy se dárce ptáme na zdravotní stav, jak se cítí, zda jej něco nebolí, netrápí a podobně. No a lidé si postěžují a my pak pomůžeme zajistit potřebné došetření těchto potíží. Hodně nám pomáhá krevní obraz, který vyšetřujeme při každém odběru. Na druhou stranu řada lidí darování krve mylně zaměňuje s preventivními lékařskými prohlídkami. Věří, že jako dárci krve jsou pod detailním lékařským dohledem. To je mýtus, který se snažíme vyvracet. Ve skutečnosti máme o dárcích jen velmi málo objektivních informací, o to důležitější je právě zmíněný pohovor.

Jak často se stává, že se nějaká infekční choroba přenese na pacienta transfuzí?

Zcela výjimečně. Jsou to jednotky případů ročně. Vraťme se k fungování vašeho oddělení.

Jak vypadá cesta vaku s krví od odběru až k pacientovi?

Krev se v podobě, v jaké ji odebereme od dárců, nepoužívá. Musí se zpracovat a rozdělit na jednotlivé složky.

Proč takový postup?

Princip moderní transfuzní medicíny spočívá v tom, že pacientovi doplňujeme cíleně pouze tu složku krve, která mu chybí. Trpí-li chudokrevností, musíme mu zajistit červené krvinky. Naopak má-li někdo málo krevních destiček, není třeba jej zatěžovat červenými krvinkami, kterých má dostatek. Jednotlivé krevní elementy mají také odlišné požadavky na podmínky skladování. Zatímco červené krvinky skladujeme v chladu, kde vydrží dvaačtyřicet dní, destičky potřebují pokojovou teplotu a neustálý pohyb, aby se neshlukovaly. Proto se uchovávají na takzvaných agitátorech a doba použitelnosti je pětidenní, tedy velmi krátká. Plazma se mrazí a dá se proto skladovat nejdéle.

Kolik krve se denně spotřebuje ve Fakultní nemocnici Brno?

To se velmi liší v závislosti na aktuální skladbě našich pacientů. Běžná skladová zásoba se pohybuje kolem tisícovky jednotek červených krvinek, asi tisícovky plazem a osmdesáti vaků krevních destiček.

Transfuzní a tkáňové oddělení je poměrně robustní labyrint se spoustou chodeb, dveří a místností. Určitě všechny neslouží k odběru nebo skladování krve. Co dalšího se tady děje?

Podle zažitých představ je transfuzní oddělení taková továrna na krev. A to bezesporu je, ale jen z části. Kromě toho máme také velké laboratoře. Například imunohematologickou, kde chystáme transfuze pro pacienty a vyšetřujeme krevní skupiny a protilátky proti červeným krvinkám. Tato vyšetření se provádějí nejen u příjemců transfuze, ale také například u těhotných žen. Pak je tu laboratoř, která se zabývá vyšetřením HLA systému, který má určující význam například v transplantační medicíně. A máme i své pacienty. Existují nemoci, kdy dochází k patologickému zmnožení krvinek nebo má pacient v krvi složku, která tam nepatří. Tyto pacienty léčíme tím, že stav jejich krve normalizujeme obdobnou technikou, jakou provádíme dárcům krve přístrojové odběry.

Na co odkazuje slovo tkáňové v názvu vašeho oddělení?

Základní náplní našeho tkáňového oddělení je zpracování a příprava buněčných transplantátů a přípravků pro imunoterapii. Naše nemocnice provádí nejvíce transplantací kostní dřeně v zemi. Zabýváme se jak zpracováním transplantátů od dárců kostní dřeně jak příbuzných, tak z registrů, našich i zahraničních. Kromě toho vedeme sklad tkání a kostních štěpů pro chirurgické výkony. V něm jsou rohovky, chrupavky, kosti a tak podobně

Kdybych se chtěl registrovat jako dárce kostní dřeně, jaký proces by mě čekal?

Spolupracujeme s oběma českými registry dárců kostní dřeně a podmínky pro vstup do registru jsou velmi podobné jako pro darování krve, jen věkový limit je výrazně nižší, pětatřicet až čtyřicet let. Každý z registrů má vlastní kritéria. Vstup do registru ještě neznamená darování kostní dřeně, vlastní darování závisí na tom, jestli se objeví vhodný pacient.

Samotný odběr kostní dřeni je hodně démonizovaný. Jak ve skutečnosti vypadá?

Odběry kostní dřeně z lopaty kyčelní kosti v celkové anestezii jsou dnes méně četné. Daleko častěji se odebírají krvetvorné buňky po předchozí stimulaci dárce růstovými faktory. Následně se tyto buňky vyplaví z kostní dřeně do oběhu. Proto je lze odebrat přímo z krve dárce přístrojovým odběrem. Obdobně jako třeba plazmu.