Nic není ztracené, ale snadné to nebude. Každý musí najít filozofii padnoucí právě k jeho vinařství a zvolit tu správnou cestu. Tak reagoval vinař, hodnotitel a inovátor Miloš Michlovský na aktuální prodej více než deseti známých velkých vinařství a vinařských firem z jihu Moravy. Deník o něm informoval jako první.

Michlovský svůj podnik založil před třiceti lety a zhruba stejně dlouho dobu předtím se vinohradnictví a vinařství věnoval. Aktuálně hospodaří na 125 hektarech vinohradů na Mikulovsku i Velkopavlovicku. Ročně vypustí na trh až 1,4 miliony lahví vína.

Víno, degustace a vinařství. Všechny snímky jsou ilustrační.
Vinařství z Mikulovska jsou na prodej. Drtí je ceny vína. Kupci ale chybí

„Nejsme středně velkou firmou. Jsme deseti malými. To proto, že tvoříme několik různých řad vín pro různě náročné zákazníky. Našli jsme si svoji filozofii, které jsme věrní a držíme se jí. Přesně takovou, která ale bude vyhovovat právě jejich podniku, musejí najít i ostatní vinaři. Musejí mít vinice, kapacitu i odbyt. To je základ. Žádná zlatá střední, univerzální, cesta neexistuje,“ je přesvědčený Michlovský.

Snaží se vyrábět vína, která si drží pozici mezi nejlepšími, ale i ta lehčí, svěžejší, sladší, nebo třeba sekty. Nebojí se dodávat do obchodních řetězců, restaurací a barů, ale uspokojí i náročnou klientelu.

I on ale musel na trhu vína bojovat o svoji pozici. A vnímá, jak výrazně se za posledních několik let proměnil. „Boom s vínem už není takový. Z několika důvodů. Lamentuje se o spotřební dani. Zásadní problém ale vidím v tom, že je ve sklepích stále více vína. Několik let nemrzlo, vína přibývá, ale hůře a za stále horší ceny se prodává. Do toho přišel covid a víno zahnal do obchodních domů. Restaurace a hospody pokulhávají. Došlo k navýšení cen energií. No a do toho všeho vstupuje vzdušný boj mezi vinaři a pivaři,“ vyjmenovává Michlovský.

Vinař Miloš Michlovský ve svojí Enothece.Vinař Miloš Michlovský ve svojí Enothece.Zdroj: Deník/Iva Haghofer

Zcela zásadní problém pak vidí v odklonu od pití vína. „Znatelné je to hlavně u mladých. Víno netáhne tolik jako drinky. Zářným příkladem je prosecco v různých obměnách. Třeba jako Aperol Spritz. Obliba pití šumivých vín obecně vzrůstá. Před pár lety se v případě prosecca prodaly nižší stovky milionů lahví. Nyní je to více jak šest set milionů lahví ročně. A pije se nejen v létě. Vždyť processo už se dostalo i do kopečků na sníh,“ připomíná vinař z Rakvic.

Doba, kdy byl v Česku obor na výsluní, je tak podle něj pryč. „Dříve jsme rostli ve spotřebě vína po litru ročně. Dneska po dvou litrech klesáme. Je to tržní vývoj. Něco je v kurzu, a pak rázem zájem upadne. Kdo chtěl vinařství prodat, měl to udělat během boomu. Jenže tehdy nechtěl, protože viděl, že to něco nese. Teď to bude o dost náročnější," myslí si.

Univerzální klíč k úspěchu podle něj neexistuje. „U nás zafungovalo, že máme různé produkty. Hospodaříme v různých podoblastech a na různých vinicích, které dávají různé hrozny a tím i kvalitativně různá vína. A taková se pak snažíme nabízet. Ať už to vinaři dělají jakkoli, alfou a omegou by mělo být udržení kvality a zákazníka. Ten, i když zkusí něco jiného, by se měl ke svému vinaři chtít vrátit. Jde zkrátka o vytvoření důvěrného vztahu,“ je přesvědčený Michlovský.

Jedním z důvodů poklesu prodeje moravských vín je podle něj i fakt, že se v průměru prodávají poměrně draho.

„Ve světě se vypije osmdesát procent vín v ceně do dvou eur pro zákazníka. Proč by to u nás nemohlo být jinak? Kupříkladu i v Rakousku vidíme ceny rakouských vín v obchodech velmi příznivé. Pochopitelně, že i oni dovážejí. Dávají však velkou podporu na vývoz. Pokud je u nás cenová politika jiná, tak se budeme muset naučit dělat vína konkurenceschopná jak v kvalitě, tak i v ceně,“ upozorňuje Michlovský.

  • S Milošem Michlovským mluvila redaktorka Deníku Iva Haghofer
Zdroj: Deník/Iva Haghofer

Jako příklad uvádí svou novinku. Sekt výhradně z moravských hroznů, který nazval Moravica sekt. „Měli s ním moravští vinaři přijít na trh ještě před proseccem. Z dovozových hroznů dělá sekty kde kdo. Kdyby naši vinaři uměli hrozny prodat pod deset korun kilo, a ne za dvacet, nenakupovali by výrobci sektů hrozny z ciziny," líčí Michlovský.

A pokračuje. „Když nechceme rubat vinohrady, budeme se muset dostat v hodně případech s cenou níž. A věřte, že to jde. Když nebudeme v určitých polohách omezení výnosem čtrnácti tun na hektar, ale třeba dvaceti, tak bude mít jistotu výdělku i pěstitel. A nebude třeba rezignovat na vinohrady. Vína z lepších tratí pak vinaři zpeněží zase lépe,“ nastiňuje.

Smažák je pro řadu lidí naprosto bezkonkurenčním pokrmem. Někteří si ho dávají při návštěvě každé nové restaurace.
Fenomén smažák. Na Břeclavsku za něj lidé zaplatí i přes dvě stovky

Když hovoří o spotřebitelích a vinařích, říká, že se změnili obojí. „Je to přirozená obměna generací. Díky ní přišlo i množství neduhů, třeba, jak říkáme, sladké – hladké. To jsou vína nasládlá se zbytkovým cukrem, s aditivy, a se specializovanými kvasinkami. Z vlašáku máme pomalu tramín, což funguje sice krátce, ale vede to k tomu, že je víno v průběhu roku prakticky složitě pitelné, protože se mu změní jak aromatičnost, tak i chuťový profil. Současný trend, tedy rychle vyrobit a ještě rychleji prodat, zavál seriózní vinařinu do slepé uličky, ale snad se z toho moravské vinařství otřese," věří podnikatel.

Podotýká, že správný vinař by měl být stále tím, který si zákazníka neustále vychovává. „Já se třeba nijak zvlášť nevyznám v umění. Spoléhám proto na odborné kritiky, že mě s určitým uměleckým směrem seznámí, vysvětlí mi ho a já si v něm něco najdu a do určité míry se dovzdělám tak, abych ho pochopil. Tak by tomu mělo být v každém, tedy i v našem, oboru,“ srovnává zakladatel Vinselektu Michlovský.