Někdejší škola v Obyčtově už nesloužila svému účelu. A tak se ji místní rozhodli opravit a přestavět na pohostinství se společenskou místností. „Škola fungovala ještě nějaký čas po sametové revoluci, ale pak ubylo dětí a základní škola v obci zanikla,“ vysvětlil obyčtovský starosta Karel Straka.

Někdejší žáci školní budovu ale navštěvují dodnes. Jenom tam nesedí ve školních lavicích, ale na barových stoličkách. „Tam, kde byla třída, je nyní bar. Takže chodíme sice pořád na stejné místo, jenže teď do baru,“ usmál se obyčtovský starosta. Společenská místnost, která vznikla ze třídy v prvním patře, pojme šedesát lidí. Místní ji mohou využívat pro nejrůznější oslavy. „Přibyla tam kuchyň, upravilo se tam sociální zařízení. A můžou se tam konat nejrůznější akce,“ poznamenal místostarosta Obyčtova Jaroslav Juda.

Společenská místnost alespoň trochu nahradila kulturní dům, který místním obyvatelům citelně chyběl. „Bohužel plesy ani taneční zábavy tam pořádat nemůžeme, je to malé, ale pro menší akce je místnost dostačující,“ nechal se slyšet Karel Straka.

Studnický kantor

Naopak někdejší škola ve Studnicích po své proměně v Turistickou chatu s ubytováním a restaurací žila. Bývalý školní ústav se tam na čas stal středem kulturního dění v obci. A aby bylo jasné, že se hosté nacházejí stále ve škole, mohli si objednat i polotmavý ležák – Studnického kantora.

Prvopočátky školského zařízení v nejvýše položené obci na Vysočině spadají do začátku dvacátých let minulého století. Absolventi malotřídní školy ve Studnicích jsou právem nazýváni vysokoškoláky. „Vychodili jsme ve Studnicích pouze pět tříd, ale vysokoškoláci jsme všichni. Naše škola byla totiž vždycky ta, která stála nejvýš,“ vysvětlil jeden z někdejších žáků studnického školského zařízení František Fajmon.

Studnická malotřídka byla otevřena v září roku 1921 a do prvního ročníku tehdy nastoupilo sedmatřicet dětí. Studnice měly v té době více než dvě stovky obyvatel. Tento počet ale postupem času rapidně klesl, a také školáků ubývalo. Škola se proto zavřela. Dlouho ale prázdná nezůstala. V osmdesátých letech minulého století ji přestavěli na restaurační a ubytovací zařízení. „Od roku 1982, kdy ji otevřeli, tam někteří z nás zase chodili pravidelně. Bylo to vlastně příjemné pokračování naší školní docházky,“ pochlubil se František Fajmon.

Popíjeli v kabinetě

Studniční vysokoškoláci nejčastěji popíjeli v kabinetě, protože, jak sami tvrdili, třídy si ve svém dětství užili až dost. Všechno hezké ale jednou skončí, a tak skončila i studnická „školní restaurace“. Teď má budovu nový vlastník, který ji přestavěl na apartmánový rekreační dům.

Své zkušenosti s vysedáváním v bývalé třídě přeměněné na restauraci mají i ve Vémyslicích na Znojemsku. „Z bývalé budovy školy je nyní Hotel Ryšavý. Škola fungovala do začátku devadesátých let. Když tam máme nějaké posezení, sedíme přímo ve třídě,“ usmál se někdejší žák vémyslické školy a současný starosta obce Čestmír Maša.

Škola přeměněná na hotel sloužila původně pro výuku žáků prvního stupně. Ve Vémyslicích měli ale ještě jednu školní budovu, a tak když postupně žáků ubylo, přestěhovala se výuka kompletně tam. „Kapacita školní budovy je teď dostačující. Obec proto jednu školní budovu prodala soukromému majiteli. Ten ji přestavěl na hotel s ubytovacím zařízením. A je tam i wellness,“ připomenul starosta Vémyslic.

Budova Hotelu Ryšavý má ale mnohem delší historii. Dalo by se říci, že byla navrácena původnímu účelu. Ještě před tím, než se v ní začali učit první žáci, totiž fungovala coby hospoda s kuželnou nebo pivovar, který byl ve Vémyslicích provozovaný po stovky let.