Hledali je proto i policisté. „Pátrání po dvou nezletilých vyhlásili žideničtí kolegové," potvrdil policejní mluvčí Petr Nečesánek.

O tom, že se rodina může nacházet ve Vyškově, pak policisté informovali strážníky. Hlídka následně zamířila právě k zahradě za hotelem. „Děti nespatřili, dospělé však ano. Z jejich chování strážníci nabyli podezření, že nezletilí jsou uvnitř objektu, v němž partneři přebývají," popsala mluvčí Vyškova Petra Bezdomniková.

Poté informovali policii, která dorazila na místo, a spolu se strážníky se dostali k dětem. Ty i rodiče převezli na obvodní oddělení.

Vedoucí brněnského Klokánku Lenka Malhocká tvrdí, že v jejich zařízení jsou podobné případy spíš výjimkou. „Vždy se s rodiči domlouváme na určitou dobu, kdy dítě vrátí. Pokud u nás v danou hodinu nejsou, nejdřív voláme jim. Kolikrát řeknou, že už jsou na cestě. Pokud však nedorazí ani v dalším termínu, který si stanovíme po telefonu, kontaktujeme policii," přiblížila vedoucí Klokánku.

Rodiče si podle ní většinou dávají na dodržování termínu pozor. Už jen proto, že jim hrozí omezení styku s potomkem. „Nemůžeme ho úplně zakázat, ale spolu se sociální pracovnicí řešíme různá omezení. Nesmíme totiž děti vystavovat nebezpečí. Řešíme to třeba tak, že spolu můžou být jen u nás na zahradě. Každý případ je ale individuální," dodala.

Co se týká toho vyškovského, s rodinou prý takový problém ještě neměli. „Děti jsou u nás už asi dva roky a za tu dobu nám je vždy vrátili," podotkla Malhocká.

To ostatně potvrdil i Goroli, který je druhem matky dětí. „Bereme si je pravidelně. Teď jsme je měli na tři dny. Jezdíme si pro ně vlakem. Nyní jsme neměli peníze na cestu do Brna a nechtěli jsme jet načerno," vysvětlil.

Děti by nicméně chtěli získat zpátky. Vzhledem k jejich současné situaci je to ovšem nemožné. „Říkají, že jsme kočovníci. Já mám trvalý pobyt v Komořanech, druh v Kučerově. Chceme si zažádat o byt. Ale když přijdeme na úřad, říkají nám, že žádný nemají. Dřív jsme bydleli v bytě u babičky. Když umřela, Romové nám ho vzali. Děti nám ale neodebrali, protože jsme neměli kde bydlet, ale kvůli něčemu jinému. To bych raději nerozebírala," sdělila Demeterová.

V unimobuňce žijí dva nebo tři měsíce, dřív bydleli v Přerově. „Ubytovna zkrachovala. Teď bychom rádi bydleli i ve Vyškově, nevím ale, jestli by bylo možné změnit trvalé bydliště. S placením nájmu by nebyl problém. Ani v Přerově jsme ho neměli. Potřebovali bychom poradit," byla bezradná žena.

Po dětech se jí prý velmi stýská a stále na ně myslí. „V Klokánku je Rozárka a Ladík. Mám ještě Milánka, ten je také v domově, ale jinde. Všichni se moc dobře učí, třeba Ladík má samé jedničky. Rozárka měla jednu dvojku a byla z toho nešťastná. O děti se staráme, běžně kupujeme věci, hračky. Beru pět tisíc devět set korun a s druhem dáváme velkou část z toho na děti. Jsou pro nás nejdůležitější," řekla matka.

Do práce nebo na brigádu však ani jeden z partnerů nechodí. „Zkoušeli jsme to. Druh měl jít na pilu, ale nechtěli ho vzít, protože je Rom. Se mnou je to stejné," krčila rameny Demeterová.

O lidi v podobných situacích se stará organizace IQ Roma servis. Nejinak je tomu v případě partnerů přebývajících na zahradě ve Vyškově. Vzhledem k tomu, že se bez klientů nemůže k případům vyjadřovat, přiblížila Silvie Elsnerová z vyškovské pobočky IQ Roma servis alespoň obecné problémy, které v takových případech řeší.

Šance na bydlení je pro podobné rodiny podle jejích slov velmi malá. „Snažíme se jim ho hledat, ale je to nesmírně obtížné. Buď nemají dostatek peněz na kauci a většina majitelů nechce čekat, než se na úřadu práce vyřídí mimořádná okamžitá pomoc, nebo narážíme na potíže s etnicitou," podotkla Elsnerová.

Postarat by se o ně, jak tvrdí, měla spádová obec, v níž mají trvalé bydliště. „Jenže ty kolikrát byty nemají. Lidé jsou pak mimo veškerý systém a je velmi obtížné jim pomoci," zhodnotila pracovnice vyškovské pobočky.