Pořád slyšíme, jak lidé přírodu ničí. Čím může člověk lesu pomoci?
V neodborné společnosti převládá názor, že člověk přírodě škodí, pokud do ní zasahuje. A naopak jí pomáhá, pokud od ní dá ruce pryč. Je to ale složitější. Obecně by lidé neměli zasahovat na územích, kde je příroda málo dotčená. Tedy v tropických pralesích či vysokohorských lesích jako je Šumava.

Kdo je Ondřej Vild
Narodil se v roce 1984 v Brně, kde doteď žije.

Vystudoval doktorát na Přírodovědné fakultě Masarykovy univerzity.

Za svoje lesní výzkumy loni získal cenu Akademie věd.

Působí v Brně v Botanickém ústavu Akademie věd.

Hraje rád na klavír. Podílí se na projektu Klavír pro Brno.

Takže by lidé neměli kácet šumavské lesy napadené kůrovcem?
Podle mě ne. Kůrovec je přirozená součást lesa. Výzkumy navíc ukázaly, že tento brouk se přemnožuje cyklicky. Pokud chceme přírodu chránit, měli bychom nechat národní park, ať si poradí.

Proč někteří lidé chtějí les kvůli kůrovci kácet?
Oficiálně kvůli tomu, aby se brouk nedostal za hranice jádrových zón národního parku do hospodářských lesů. Pochopitelně jde ale o zisk z prodeje dřeva.

Kterým lesům zásahy člověka pomohou?
Nížinným, které byly několik tisíciletí pod poměrně silným vlivem člověka. Lidé lesy využívali nejrůznějšími způsoby. Rostliny a různí živočichové si na to zvykli, a teď zásahy potřebují ke svému přežití. Oproti tomu horské lesy byly ovlivněné minimálně a daleko později. Lidé ale model horských lesů převádí na všechny. A nevidí, že mohou nížinným lesům prospívat.

Celý rozhovor si přečtete v sobotním tištěném vydání Deníku Rovnost