VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ornitolog Bedan: Příroda není zoo, ale náš domov. Obývák si také neničíme

Blansko – Pevné boty, khaki bunda a do ruky dalekohled. Pak už jen naslouchat, pozorovat a při tom se spoléhat na své zkušenosti z lesa a znalost přírodovědy. Tak nějak vypadá práce řady nadšenců, kteří se zavázali ke sledování ptactva ve vymezených lokalitách České republiky. Patří k nim i René Bedan ze Spešova, který mimoto aktivně spolupracuje jako pomocník i se Stráží přírody Moravského krasu, která chrání nejen jeho poslání.

8.10.2017 AKTUALIZOVÁNO 9.10.2017
SDÍLEJ:

René Bedan pozoroval a vyfotografoval v Moravském krasu sokoly stěhovavé, kteří se do této lokality vrátili po několika desetiletích. Sledoval i mláďata.Foto: René Bedan

„Stráž přírody Moravského krasu je zcela zásadní pro ochranu sokola v této oblasti. Od počátku výskytu v minulém roce se stráž podílí na jeho ochraně. Zcela excelentní byla letošní strážní akce na Býčí skále, kde byly rozvrženy služby a dva a půl měsíce se hlídalo. Bez toho by hnízdění nebylo v žádném případě úspěšné. Některým lidem nějaké pásky a cedule nic neříkaly, i když chápu, že to bylo v krasu poprvé,“ říká muž.

Měl jste k přírodě vztah už od dětství, nebo vás k jejímu zkoumání přivedl nějaký impuls až později?
Určitě jsem k ní vztah měl, jako každý kluk v mém věku na vesnici. S ochranou to ale nemělo nic společného. Co před námi neuteklo, skončilo opečené na ohni. Až později jsem se začal angažovat v ekologickém hnutí.

A dravci vás začali zajímat kdy?
Co se týká dravců, začalo to vlastně na slovenských horách. Před dvaceti lety jsem se poprvé účastnil ostrahy hnízda orla královského proti tehdy hodně aktivním vykradačům hnízd. Pak k tomu přibyl sokol stěhovavý u nás, kterého jsem hlídal v NP České Švýcarsko, CHKO Labské pískovce a CHKO Broumovsko. To se stalo zásadní pro mé další směřování.

V čem?
Místní organizátor strážních akcí a význačný odborník na sokoly Josef Vrána mě tehdy požádal o monitorování v krasu. Psal se rok 2004 a po sokolu u nás ani památka. Jen každoroční účast na strážení na Broumovsku mi dodávala motivaci.

Jako první jste loni zpozoroval návrat sokola stěhovavého do Moravského krasu po šedesáti letech. Byla to spíše náhoda, nebo jste ho zrovna cíleně hledal?
Bylo to po osmačtyřiceti letech, po šedesáti letech byla obsazena konkrétně Býčí skála. Bylo to právě v důsledku dlouholetého monitoringu, takže spíše cílené.

Jaký to byl zážitek? Měl jste chuť se hned s někým o svou radost podělit?
Těžko to popsat. Člověk dělá monitoring druhu, který v lokalitě není, zná krajinu, ve které siluetu sokola nikdy neviděl, a najednou ho má před sebou. Celé to bylo ještě umocněné tím, že nešlo jen o nějaký průlet, ale přímo o hnízdní projevy páru. Bylo jasné, že tu jsou natrvalo. Samozřejmě jsem ihned volal Josefu Vránovi, že se jeho prognóza vyplnila. Byla to obrovská euforie, z dopolední vycházky jsem se vrátil až večer.

Kde čerpá energii a odpočívá
● Oblíbený způsob odpočinku: Se sokoly v Moravském krasu.
● Oblíbený podnik: Restaurace U Strakatého koně na Hořicích a jejich vegetariánské menu.
● Oblíbená trasa procházky: Je to trasa právě na Hořice.

Považujete to prozatím za svůj největší úspěch při pozorování?
Nedívám se na to úplně touto optikou, nejde přece o sbírání úspěchů, lovení trofejí. To ať si dělají sportovci, příroda není hřiště.

Proč vlastně sokoli z Moravského krasu vymizeli?
Bylo to v důsledku kolapsu nejen evropské populace vlivem extrémní chemizace v zemědělství. Používání pesticidů, především DDT, vedlo k hromadění těchto látek ve tkáních druhů stojících na vrcholu potravinového řetězce. U sokolů to mělo za důsledek křehnutí skořápek vajec, což vedlo ke ztrátě reprodukce. Tak se stalo, že během krátké doby sokol v šedesátých letech zcela vymizel. Přispělo k tomu také pronásledování. Například poslední hnízdění na Šumavě v té době skončilo odstřelem sokolího páru a vybráním mláďat, což je hrůzostrašné.

Sokolům se vylíhla první mláďata. Dá se předpokládat, že se tu usadí a populace se rozroste?
Mláďata se vylíhla loni, vyhnízdila tři. Letos už hnízdily dva páry. Loňský pár měl letos čtyři mláďata a nový pár na Býčí skále jedno. Sokol je místu hnízdění věrný. Ze zkušenosti také víme, že když lokalitu obsadí jeden pár, další páry na sebe nenechají dlouho čekat. Býčí skála to potvrdila. Populace bude narůstat pod podmínkou zajištění klidu na hnízdišti a zabránění rušení, lidský faktor je pro sokoly limitující. V jisté horolezecky exponované oblasti v Čechách například letos vyhnízdily pouze dva páry ze sedmi, a to tam mají už sokoly téměř dvacet let. Smutné…

Jsou sokoli stěhovaví tím nejohroženějším ptačím druhem v rámci České republiky?
To rozhodně ne, populace naštěstí roste. Osmačtyřicet hnízdně úspěšných párů za minulý rok ale také není zrovna velké číslo. Z dravců je snad nejohroženější orel skalní, hnízdí pouze jeden dva páry, a je snadnou obětí kriminality. Řeší se také dramatický úbytek sýčka obecného.

Jste aktuálně ornitologem na plný úvazek?
Nejsem přímo ornitolog, ornitologie je vědní obor. Já se vědou nezabývám a ani na to nemám vzdělání. Vědecká ornitologie na mě ostatně působí jako antropocentrický obor, v negativním smyslu. Touha po lidském poznání totiž ještě není důvodem k zásahům do života ptáků. Pokud k tomu má dojít, tak jen když to má prokazatelně význam pro ochranu druhu. Například kroužkování jak na běžícím pásu je dle mého názoru nesmysl. Monitoringem sokola stěhovavého v Moravském krasu se tedy zabývám ve svém volném čase. V rámci České společnosti ornitologické probíhá celoplošný monitoring a já jsem řešitelem pro tuto oblast.

Studoval jste nějaké jiné přírodní vědy?
Ne ty, co máte na mysli. Mojí univerzitou byla a je příroda a mým profesorským sborem jsou lidé, co mi předávali a stále předávají zkušenosti. Jako jedinou akademickou půdu uznávám právě přírodu.

Je podle vás česká veřejnost dostatečně informovaná o ornitologii, je o obor zájem?
V tomto dělá obrovský kus práce Česká společnost ornitologická, pravidelně pořádá pro veřejnost akce Festival ptactva a Vítání ptačího zpěvu i tady na Blanensku. Když už jsme u toho, se Stráží přírody Moravského krasu jsme dělali koncem jara prezentaci pro veřejnost u Býčí skály. Snad stovky lidí měly možnost pozorovat právě vylétlé mládě sokola ve stativovém dalekohledu.

Změnila se vaše práce s nástupem nových technologií? Využíváte například drony, fotopasti, statistické programy?
Drony bych nerad v CHKO viděl. Sokol by to mohl vnímat jako konkurenci, na dron by zaútočil a poranil by se. Je totiž silně teritoriální a vyhání ostatní dravce ze svého teritoria. Tyto vzdušné souboje jsou velice působivé, sokolí letecké schopnosti jsou vyhlášené. Když zahání káně, je to jako střet stíhačky s nemotorným bombardérem. Co se týče fotopastí, ty udělají kus práce. Teď například řeším odečet kroužku pomocí fotopasti a doufám, že se dovíme původ sokolky, která je jako jediná v krasu okroužkována.

Na čem nejvíce záleží při fotografování a filmování ptactva?
Já se za žádného fotografa nepovažuji, takže operuji pouze se štěstím a náhodou. Samozřejmě je potřeba znát biologii druhu, kdy a kde fotit, kde především nerušit. Etika je na prvním místě, ne záběr.

Jaká největší přírodní a ekologická rizika v současnosti hrozí?
Změny klimatu v důsledku lidské činnosti. Velké riziko představují také politici a průmyslová lobby popírající tento problém. To platí lokálně i globálně. Změna klimatu může ohrozit samotnou existenci civilizace. Všichni ti křiklouni, co nám nadávají do zelených fanatiků, by si měli uvědomit, že to jsou oni, co nás ženou do jeskyní. Až sucha znemožní zemědělskou produkci a zvednutí hladiny oceánů zaplavením země způsobí pohyb obyvatel, tak si o současné životní úrovni můžou nechat jen zdát.

Co by měl podle Vás dělat každý jednotlivec pro ochranu přírody?
Maximum! Příroda není zoologická zahrada, to je naše skutečné prostředí, náš domov, svůj obývák si také neničíme. Začít se dá s čímkoli, třídit odpad, snažit se ho co nejméně produkovat, jezdit vlakem, omezit spotřebu masa. Také se aktivně zapojovat do dění kolem sebe, což může člověka i naplňovat.

KRISTÝNA KUCHARČÍKOVÁ

Autor: Redakce

8.10.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jan Kubiš

Gymnazisté odhalí pamětní desku Janu Kubišovi

Videosouhrn Deníku – čtvrtek 14. prosince 2017

Tříletý polobezdomovec a brutální agresor v tramvaji: Prohlédněte si videa dne

Kraj potvrdil 5 nových leteckých linek z Brna. V létě navíc i Split a Dubrovník

Brno – Barcelona, Brusel, Lvov, Milán a Řím. Nové pravidelné letecké linky do pěti evropských měst začnou cestující využívat už příští rok v březnu. Jejich podporu ve středu odpoledne schválili krajští zastupitelé. Lidé se navíc z brněnského letiště v letní sezoně, tedy od června do září, dostanou nově přímo i do chorvatského Splitu a Dubrovníku.

Orlí mantra pro postup do play-off: tři výhry v řadě

Znojmo – Sedm zápasů do konce roku a dalších deset v lednu. Vydatné menu čeká na znojemské hokejisty nejen o blížících se vánočních svátcích. Jde jim přitom o hodně – ve hře je jistý postup do play-off mezinárodní soutěže EBEL. Ten Orlům zajistí pouze umístění v elitní šestce tabulky.

Znojmo dostalo darem dům Charlese Sealsfielda

Znojmo /FOTOGALERIE/ – Opravený rodný dům spisovatele Charlese Sealsfielda v Popicích u Znojma daroval jeho rakouský majitel znojemské radnici. Přijetí daru schválili zastupitelé.

Stropy školních dílen ponesou duby. Děti se mají naučit zručnosti

Jižní Morava – Současné děti nedokáží zatlouct kladívkem hřebík nebo řezat pilou. To byly důvody, proč v Ratíškovicích na Hodonínsku začali připravovat novou přístavbu základní školy.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT