Co jste zatím ve funkci přednosty zažil nejtěžšího?

Rozhodil nás kyberútok, který paralyzoval život v celé nemocnici. První týden jsme operovali pouze nejnutnější zákroky a ostatní léčbu odsouvali. Trvalo přes měsíc, než se spustil nemocniční informační systém. Do té doby jsme vše psali na papír. Doposud nemáme zprovozněnou elektronickou porodní knihu s databázi ze všech porodů.

Stalo se při tom něco vážného?

Naštěstí ne.

Při koronavirové krizi jste nepouštěli otce k porodům. Bylo to dobře?

Dodržovali jsme opatření ministerstva zdravotnictví. Nikdo nevěděl, jak se nákaza bude vyvíjet a strach měli i zaměstnanci. Museli jsme je chránit a zajistit, aby chodili do práce. Chápu, že pro rodičky to nebylo příjemné, ale zdravotníci jsou také lidi se svými obavy a rodinami.

Kdo je Vít Weinberger
Narodil se 21. 2.1978 v Brně.
Vystudoval brněnské biskupské gymnázium a poté Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity.
V roce 2003 nastoupil na Gynekologicko-porodnickou kliniku Fakultní nemocnice Brno. V lednu se stal jejím přednostou.
Ve volném čase rád tráví čas se svou rodinu a sportuje.

Jak vnímáte přítomnost otců na sále?

Jednoznačně ji vítám. Prvorodičky si často neumí představit, co porod obnáší a otec dítěte je jim nejblíže. Obvykle situaci uklidní a rodička se cítí bezpečněji.

Vláda před několika týdny dala zelenou nové porodnici. Proč je potřeba?

Kvůli rozdělení na budovu v Bohunicích a na Obilním trhu. V obou dublujeme provoz, což klade obrovské nároky na personál. Lékaři mezi nimi denně pendlují a může se stát, že ráno slouží na Obilňáku a večer v Bohunicích. Navíc jsme odtržení od komplexu fakultní nemocnice, kde jsou všechny specializace. Úzce spolupracujeme s urology nebo chirurgy. Někdy i při operaci voláme kolegy, aby k nám dorazili. Také se musíme často rozhodovat, zda naši pomoc potřebuje více matka nebo dítě.

Co tím myslíte?

V Bohunicích se lékaři nejlépe postarají o matku, v případě že její stav vyžaduje péči i jiných oborů a specializací, zatímco na Obilňáku jsme díky neonatologické jipce připravení se postarat o extrémně nezralé novorozence. Musíme zvažovat, komu hrozí větší komplikace.

Je klinika na Obilném trhu něčím výjimečná?

Určitě. Máme velmi dobře rozvinutý onkologický program. Obecně se specializujeme na perinatologii a porodnictví, urogynekologii, reprodukční gynekologii a onkogynekologii. Ve všech oblastech se stále vzděláváme a sledujeme nejnovější trendy. Vzhledem k tomu, že je u nás ročně přes šest tisíc porodů a přes pět tisíc operačních výkonů v anestézii, tak se také setkáváme s mnoha gynekologickými problémy. Teď nás trápí endometrióza.

V čem spočívá?

Každý měsíc žena krvácí nejen z dělohy, ale ze všech dalších ložisek. Nemoc negativně ovlivňuje možnost otěhotnění i kvalitu života, protože způsobuje velké bolesti. Právě tohle vyžaduje komplexní řešení.

Věříte, že nová porodnice bude stát do pěti let?

Určitě.

Rostou počty porodů?

Nyní ne. Z dosavadních čísel vyplývá, že letos určitě nepřesáhneme šest a půl tisíce porodů. Ale počty jsou stále vysoké.

Schvalujete domácí porody?

Ne, ale důvody žen pro ně musíme brát vážně a snažit se vylepšit naše služby, aby neměly důvod rodit doma.

Roste o ně zájem?

To nemohu posoudit. My o nich často nevíme. Setkáváme se ale s těmi, které nejdou podle plánu a rodička skončí v nemocnici. Je možné, že v době koronaviru se ženy bály chodit do nemocnice, a tak raději zůstaly doma.

Prvorodičky stárnou. Jak na to klinika reaguje?

Je obtížnější dítě vůbec počít. Starší lidé proto často musí využít centra asistované reprodukce. Nestává se ale, že rodí ženy starší pětačtyřiceti let. Díky našemu vybavení jsme však schopni postarat se i o budoucí matku v pokročilém věku. Pro prvorodičku je rizikový věk nad pětatřicet.

S jakými plány jste nastupoval do nové funkce?

Navázat na práci Pavla Ventruby, pod kterým jsem vyrůstal. Chci prohlubovat znalost v našich specializacích a přilákat lékaře a zdravotnický personál. Personální rovina nás trápí nejvíce.

Čím si to vysvětlujete?

Gynekologie a porodnictví je velmi náročný obor. Celý proces porodu je dynamický. Rychle u něj mohou nastat komplikace. Poté čelíme stížnostem a žalobám. Jsou velmi nepříjemné a člověka mohou zlomit a od oboru odradit.

Kolik takových případů je?

Ty, které končí smrtí dítěte nebo matky, jsou výjimečné. V jednotkách ročně. Všechny ale vždy končí žalobami a soudem.