Za nejvýznamnější krok považují pěstouni změnu finančního ohodnocení jejich práce. „Konečně někdo uznal, že je to vlastně plnohodnotné povolání, takže tito lidé budou dostávat minimální mzdu a ne jen asi třítisícový příspěvek," vysvětlil předseda brněnského Sdružení pěstounských rodin Pavel Šmýd.

Pěstouni novelu vítají. „Pro mě osobně se s novelou mění hodně, protože doba, kterou trávím doma při výchově dětí, se mi bude započítávat na důchod," vysvětlila pěstounka Ludmila Hodinková.

Podle mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Štěpánky Filipové má větší podpora pěstounů vést k profesionalizaci pěstounské péče. Proto plánuje poskytnout rodinám kvalitnější a intenzivnější služby, například častější kontakt s psychologem nebo sociálním pracovníkem. „To je vstřícný krok, protože do pěstounské péče se často dostávají například děti zneužívané nebo postižené, které navíc trpí tím, že je vlastní rodina nechce," popsal Šmýd.

Pokud má rodina vlastní děti, které jsou šikovné, mohou být pěstouni stresovaní například tím, že přijaté dítě i přes jejich snahu stěží zvládne základní školu. „Pěstouni pak hledají chybu sami v sobě, i když to není jejich vina. Někdy se dokonce kvůli tomu rozpadají rodiny. Tomu má lepší práce s psychology zabránit," vysvětlil Šmýd.

Význam pěstounské péče oproti ústavní vyzdvihla brněnská psycholožka Marie Plevová. „Zařazení dítěte do rodiny pěstounů je pro něj velkou změnou. Dítě vidí chod normální domácnosti. Setká se s individuálním přístupem, láskou a může se tak u něj vytvořit sebedůvěra a sebejistota. Fungující rodina je přínosná například pro budování partnerských vztahů v budoucnosti," vysvětlila.

Změny se týkají i dětských sos vesniček. „Zásadní změnou je, že už nejsme zařízením pro výkon pěstounské péče, ale stali jsme se právnickou osobou. Tím pádem můžeme sepisovat dohody o výkonu pěstounské péče s individuálními pěstouny a poskytovat jim servis," vysvětlila ředitelka brněnské vesničky Marcela Troubilová.

Někteří lidé ale novelu zákona vnímají negativně. „Problém vidím hlavně v penězích. Bojím se, že se najdou lidé, kteří budou tuto práci dělat kvůli tomu, aby si vydělali nějaké peníze navíc. Děti pro ně budou až na druhém místě," tvrdí například studentka sociální pedagogiky Eva Ondráčková.

Rozhovor s ředitelkou brněnské SOS vesničky, story s pěstounkou a informace o typech náhradní rodinné péče najdete ve středečním vydání Deníků Rovnost