Odpočítávání startovní komise zahajuje závod a první soutěžící vybíhá do ulice. Ve dvouminutových intervalech pak startovní čáru postupně překročí všech jedenadvacet závodníků. Vybíhám jako jeden z posledních.

Trasa vede přes náves. Kolemjdoucí zvědavě pozorují účastníky závodu směřující k prvnímu stanovišti. Teď je potřeba sklidnit dech, soustředit se a rychle pít. Kdo nevypije, nemá na vítězství nárok. S každým vdechnutím spolknu i něco z obsahu kelímku, dokud není prázdný, a běžím dál. Už první pivo je značnou přítěží. "Účastním se každý rok, ale letos mi to připadá nejtěžší. Už první pivo mi neudělalo dobře," říká závodnice Lucie Jelínková.

Cesta pokračuje kolem zahrádek, kde mě povzbuzuje místní muž pracující na záhonku. "Pro tebe už tam pivo nezbude," říká. Bohužel se mýlí.

Na asfaltové cestě za vesnicí čeká druhé stanoviště. Na lavičce vidím pětici závodníků, kteří vyběhli přede mnou, včetně svého bratra. Druhé pivo je zřejmě kritické. S obtížemi ho vypiju a běžím do prudkého kopce. Po chvíli ale musím zvolnit tempo a jít krokem. Střídám běh s chůzí, dokud kopec nezdolám a bližím se k polovině trasy.

Třetí stanoviště je zlomové. Je to místo, kde končí lidské hranice. Třetí pivo už nelze vypít bez okamžité reakce lidského těla. Dívky na stanovišti se jen smějí ubohým běžcům, kteří tohle trápení dobrovolně podstupují. Ale na zdržování není čas. Pořád ještě zbývají dvě piva.

S prázdným žaludkem se po hřebenu kopce běží mnohem lépe. Před čtvrtým stanovištěm šlapu na paty Mojmíru Olivovi, který je se mnou v týmu. To ho motivuje, aby přidal a nenechal se předběhnout. Dámy na stanovišti mě informují o zbývajícím členu naší skupiny Petru Eliášovi. "Vypil pivo na ex za pár vteřin a běžel dál." To je zdrcující.

Po čtvrtém pivu vede trasa z kopce zpět do obce. Pálení stehen a bolesti břicha poslední úsek znepříjemňují. Poslední běžce na trase povzbuzují jezdci na čtyřkolce. Na páté pivo se stačí jen podívat a člověku se udělá nevolno. Po jeho zdolání, které mě stojí poslední zbytky sil, už je v dohledu cílová rovinka. Ale skoro se nepřibližuje, takže je lepší zavřít oči a nasadit sprint.

Zanedlouho následuje vyhlášení vítězů. Zlatý pohár zvedá nad hlavu náš týmový parťák Petr Eliáš, který si pro vítězství přijel až z Prahy. Pětikilometrovou trasu uběhl za 25,06 minuty. "Našel jsem si tento závod na internetu, sedl jsem na vlak a přijel. Běhám na takových akcích často. Dokážu vypít pivo za sedm sekund. Mým cílem je vyhrát Beer treking, závod na třináct kilometrů, kde je třeba vypít šest piv. Zatím jsem se nejlíp umístil jako čtvrtý," říká vítěz a jde si objednat další pivo.

Svým výkonem našemu týmu pomáhá vyhrát i cenu za nejrychlejší skupinu. Na druhém místě se v kategorii jednotlivců umísťuje loňský vítěz Radovan Křivánek a bronzové třetí místo zůstává vyčerpanému redaktorovi. Nejrychlejší ženou se stává Eva Jelínková z Bučovic a časem 37,26 minuty.

Večer završuje koncert členů akustického tria rockové kapely Stíny a zklamání z letošního mistrovství světa v hokeji.