Plechových obalů má v současnosti až čtyři sta. Nos neohrne nad žádnou, která se k němu dostane. Nejraději má ty od přátel. „Když krabičku Merlinkovi donesou, mám z toho radost. Oni pak mají radost, že já mám radost a já mám radost, že oni mají radost,“ přirovnává situaci podobnou scéně v pohádce Tři veteráni.

V jeho sbírce jsou krabičky od bonbonů, kávy, ventilků, barvy nebo třeba od krému na boty. Nejstarší obal má až z dob první republiky a některé kusy pocházejí ze zahraničí. „Mám jednu neotevřenou plechovku od barvy až z Tasmanie. Nejmenší je krabička od jednoho ventilku, největší je pětikilové kakao z Holandska s namalovaným větrným mlýnem,“ vyjmenovává sběratel.

Nejraději má krabičku od alpských mentosek a nejzajímavější pro něj je ta s nápisem Afrikakorps (Expediční sbor německého Wehrmachtu v druhé světové válce, pozn. red.) „Měla takový zvláštní patent na zavírání. Nikdy jsme nezjistili, co bylo uvnitř, protože jsme ji neotevřeli. Daroval jsem ji kamarádovi,“ říká.

Sběratelství se věnuje už dlouho, dříve si schovával také půllitry nebo třeba bajonety. „Tehdy to bylo podobné. Když jsem někde nějaký půllitr viděl, skoro jsem z toho onemocněl,“ popisuje své nadšení Chovan. Bajonety nakonec dal stejnému kamarádovi jako plechovku Afrikakorps. „Těm jeho smutným očím prostě nešlo odolat,“ směje se.

V případě plechovek si nevytyčil žádnou hranici, kterou by chtěl pokořit. Sbírá je, protože ho to baví. „Rád se pokochám nebo pochlubím. Přestat jednoduše není možné,“ svěřuje se muž.

Za sebou má už dvě výstavy, na které pozval hlavně své přátele. „Doufám, že jednou sbírku někdo převezme a bude v ní pokračovat,“ uzavírá.