„Opakuje se to. Telefonátů od důchodců, které týrají jejich příbuzní nebo jsou týrání svědky, máme z celé republiky zhruba čtyři sta ročně, tedy každý den jeden nebo dva," uvedla mluvčí organizace Život 90, která linku zastřešuje, Michaela Sladká.

Nejčastěji důchodce trápí jejich děti či vnoučata. „Časté je psychické týrání, setkáváme se ale i s tím fyzickým. Nemusí být na první pohled ani tak vážné, u starších lidí může následky vyvolat třeba i pošťuchování," varovala vedoucí brněnského intervenčního centra Petra Koláčková.

Velkou roli hraje při rodinných problémech majetek. „Děti často na důchodce tlačí, aby na ně přepsali nějakou nemovitost nebo aby se odstěhovali pryč," přiblížila vedoucí centra.

Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Týraní lidé v Brně a okolí.Zdroj: DENÍK/Markéta Evjáková

Dodala, že v posledních třech letech případů týraných důchodců přibývá. „Je jich víc, ale možná je to jen proto, že se o problému víc mluví. Lidé potom snadněji seberou odvahu a začnou věc řešit," okomentovala Koláčková.

Ohlášené případy jsou ale stejně podle odborníků jen špička ledovce. „Podle průzkumů týrání podobné problémy nahlásí jen šestnáct procent důchodců. Navíc neprobádaná kategorie je týrání v ústavech, kde se stávají pachateli unavení a přetížení zaměstnanci," řekla Sladká.

Hlavní důvod, proč se důchodci s týráním nesvěřují, je stud a strach. „Bojí se, že zůstanou sami a ztratí třeba i mizivý kontakt s příbuzenstvem, kdyby věc oznámili," vysvětlil psycholog Jiří Brančík.

U důchodců se přitom může rozvinout i syndrom týrané osoby. „Pokud věc nahlásí, zůstanou sami. Musí si tedy nějak zdůvodnit, proč s tyranem žít. Namluví si, že za jeho chování mohou trochu oni sami. Že kdyby se chovali jinak, on by jim neubližoval," doplnil Brančík.

Pomoc psychologa lidé s tímto syndromem často odmítají. „Něco jiného je dívat se na problém jako nezaujatý člověk a něco jiného je míchat do toho emoce. Důchodci se snaží nepřijít o toho jediného člověka, kterého mají," konstatoval psycholog. Podle něj to, že poslouchají své emoce a ne rozum, často vede i k jejich sebezničení.

To potvrdila i osmdesátiletá Brňanka, která nechce uvést své jméno, redakce ho ale zná. „Roky mě týrala dcera. Nejdřív nenápadně, později mě začala zastrašovat a brát mi peníze. Říkala jsem si, že je to moje chyba a můžu si za to sama. Nepřemýšlela jsem," vzpomínala důchodkyně.