Za sebou má už například dvě Jizerské padesátky. „Při první mi babička říkala, že nemám šanci, tak jsem si nalepil její fotku na lyže a jel. Bez pořádné techniky či znalosti přípravy lyží. A vyšlo to. Tam jsem si dokázal, že limity se vytváří v hlavě,“ vypráví Eliáš.

Před sebou však měl výzvu, při které musel zvládnout téměř dvojnásobek kilometrů. „Až do závodu jsem si tu vzdálenost nepřipouštěl. Aktivnější příprava začala v půlce prosince. Spočívala především v běhání a kruhových trénincích pro zlepšení fyzické kondice. Samozřejmě nejlepší trénink je ve stopě. Nějaké kilometry jsem najezdil v Novém Města na Moravě,“ popisuje nadšený sportovec, který ujel před švédskou výzvou dohromady tak 250 kilometrů.

Ilustrační foto.
Falšovaných vín ubylo. Při kontrole jich neuspělo o polovinu méně než loni

Do Švédska přijel se zkušenými běžkaři. „Když mě viděli při tréninku, dívali se na mě podezíravě. Rozcupovali moji techniku na kousky, dokonce i hůlky jsem držel špatně. To jsem přesně před závodem tohoto typu potřeboval slyšet,“ přemítá Hustopečan.

Na závod se těšil, na rozdíl od své rodiny a přítelkyně spal dobře. „Ráno už to bylo horší. Nasněžilo, trať zpomalila, nervózní jsem byl dost. Po příchodu na stadion to ze mě ale spadlo. Velikost celé té akce si člověk uvědomí až na místě. Těsně před startem jsem měl tři přání – rychlé lyže, nezlomit hůlku a neupadnout hned na startu. Ten byl hodně rychlý. Projížďka před obědem vypadá skutečně jinak,“ podotýká mladík.

Po kilometrovém sprintu byl bez energie, pak se tempo zvolnilo. První desítky kilometrů utekly rychle. „Pak už jela víc hlava než tělo. Zklamáním byly občerstvovací stanice, na kterých nebylo moc co sníst. Já pil iontové nápoje a borůvkovou polívku. Doufám, že tu naposled,“ vzpomíná.

Kilometr před cílem, kdy dohlédl na kříž kostela ve městě, jej přepadly emoce. Věděl, že to zvládl. „Hlavou mi problesklo těch devět hodin na trati i celá příprava,“ popisuje dojmy Eliáš, který navíc daruje za každý i tréninkový kilometr ve Švédsku deset korun na nadaci Dobrý anděl.

Zdeněk Selner.
Z hořícího auta vytáhl zraněného muže hasič v civilu. Většina řidičů nezastavila

„Neberu jako samozřejmost dar, že jsem zdravý a mohu sportovat. Na světě je spousta lidí, kteří to štěstí nemají. Proto jsem se tak rozhodl,“ dodává.