Zástupci Rakvic, kde žije přes dva tisíce lidí, se vzniklou situaci snaží řešit. „Jednáme s pojišťovnou, Českou stomatologickou komorou i krajem. Do menších obcí se ale mladí lékaři nehrnou. Nejsme pro ně prestižní adresa. Je to celorepublikový problém,“ uvedl starosta Rakvic Radek Průdek.

Podobné problémy mají od podzimu také v sousedních Velkých Bílovicích. Po úmrtí stomatologa zabezpečuje v čtyřtisícovém městě zubní péči jediná lékařka. Radnice podala několik inzerátů, zatím bezúspěšně. Lékaři by zajistila i bydlení.

Zubař dlouhodobě chybí také v Pustiměři na Vyškovsku. Před časem dva stomatologové skončili i v bezmála pětitisícovém Adamově na Blanensku.„Myslím, že se jedná o systémový problém ministerských úředníků a také pojišťoven. O to, aby lidé měli dostupnou lékařskou péči, se musí v prvé řadě postarat stát, ne město. Pobídky a dotace ze strany obce podle mě nic neřeší. Problém vidím také v systému vzdělávání. Nejen lékařů ale i dalšího zdravotního personálu,“ poznamenal tamní starosta Roman Pilát.

Menší města a obce nejsou pro zubaře příliš lákavé i kvůli menšímu počtu movitějších pacientů, kteří si mohou dovolit dražší zákroky. A pokud tam chtějí bydlet, tak často i kvůli rozsahu a dostupnosti služeb.

Podle České stomatologické komory (ČSK) se průměrný věk zubařů v Jihomoravském kraji pohybuje na hranici třiačtyřicet let. V okolních regionech je to přitom i o deset let víc. Problém není v jejich akutním nedostatku, ale v nerovnoměrném rozložení. „V Jihomoravském kraji v současnosti evidujeme devět set čtyřicet jedna stomatologů. Na lékaře vychází v průměru asi šestnáct set pacientů. Aby byl region pokrytý, mělo by tu fungovat mezi tisícovkou až jedenácti sty zubaři. Nejméně stomatologů je dlouhodobě v okolí Brna,“ uvedli zástupci České stomatologické komory.

Podle prezidenta ČSK Romana Šmuclera probíhá v zubních ambulancích generační výměna a pojišťovny léta netlačily na přebírání praxí. „Takže mnozí lékaři ordinaci zavřou a pacienti musejí hledat mladého lékaře, který založil praxi jinde na „zelené louce“, a to logicky až později, když se místo uvolní, což je nešťastné. Například v Německu se praxe přebírají a pacienti si generační výměny tolik nevšimnou,“ vysvětlil před časem Deníku Šmucler.

Jako další velký problém uvedl fakt, že lékaři nechtějí pracovat pro zdravotní pojišťovny a ty zase vědí, že řada zákroků za současné úhrady provést nelze. „Lékař, který by dnes pracoval jen pro pojišťovnu, má až na výjimky plat na úrovni zákonného minima. Na každého pacienta, který chce vše na pojišťovnu, musí zubní lékař přijmout jiného, který to z přímo hrazené péče zaplatí i tomu předchozímu pacientovi,“ doplnil Šmucler.

Na situaci zareagovalo nedávno také Ministerstvo zdravotnictví. Vypsalo dotace na otevření i udržení ordinací zubařů v oblastech s omezenou dostupností zdravotních služeb. Zatím bylo schváleno kolem dvacítky dotací v celkové výši přibližně dvacet milionů korun. „Dotace je určena na krytí personálních nákladů. Na mzdu všeobecné sestry, dentální hygienistky nebo zubní instrumentářky. Maximální výše udělené dotace je dvě stě čtyřicet tisíc za rok a milion dvě stě tisíc za pět let. Spoluúčast je minimálně třicet procent,“ uvedla mluvčí ministerstva Gabriela Štěpanyová.

Žadatelé o dotaci musejí splňovat konkrétní podmínky programu zahrnující například závazek přijmout minimálně 1 500 pojištěnců, příslib ošetření i pro dětské pacienty či minimální rozsah 35 ordinačních hodin týdně.