Soud odmítl Lichtenštejny: zámky ve Valticích a Lednici zůstanou státu

Soudkyně břeclavského okresního soudu Hana Dobišarová zamítla žalobu, která se dotýkala mimo jiné i zámků v Lednici a Valticích. Označila ji za nedůvodnou. Žalobci jsou nyní povinni zaplatit žalovaným každý polovinu nákladů řízení. Rozsudek není pravomocný a bude možné se k němu odvolat k brněnskému krajskému soudu. Advokát Linhart ihned po skončení stání avizoval, že tak i učiní.

Zástupci knížecí rodiny tvrdí, že jí český stát majetek nezákonně zabavil na základě Benešových dekretů po roce 1945. Soudkyně k tomu uvedla, že okresnímu soudu nepřísluší zabývat se konfiskačním procesem a jeho případnými vadami, na které upozornil advokát Nadace. „V této otázce byla vydána řada rozhodnutí jak Nejvyšším, tak i Ústavním soudem České republiky. Tvrzení o vadách konfiskačního řízení nemůže účinky konfiskace zpochybnit a soud není oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu, a to tedy ani z pohledu mezinárodního práva – tedy tvrzené jurisdikční a exekuční imunity knížete Františka Josefa II. jako hlavy státu,“ sdělila Dobišarová.

Dřeli v krutých podmínkách. Osudy nuceně nasazených Noráků ožijí i v Kobylí

Zdůraznila, že okresní soud se nemohl zabývat konfiskačním procesem, a proto neprovedl některé žalobci navrhované listinné důkazy. „A to ty, které svým obsahem směřovaly právě k revizi konfiskace. Tomuto soudu nepřísluší polemizovat se závěry Nejvyššího a Ústavního soudu, a ani posuzovat, zda ustanovení dekretu číslo 12 z roku 1945 bylo diskriminační, jak žalobci tvrdí,“ odůvodnila Dobišarová.

Žaloba se dotýkala hned čtrnácti subjektů. Rozsudek si však přijeli vyslechnout pouze právní zástupci tří z nich. Mezi nimi i advokát Národního památkového ústavu Jakub Vaněk. „Rozsudek vítáme, respektive výrok zdejšího soudu v Břeclavi. Ztotožňujeme se s ním a považujeme ho v souladu s konstantní judikaturou soudů včetně Nejvyššího a Ústavního soudu,“ oznámil po skončení procesu.

Podotkl, že podobné rozhodnutí očekával. „Upřímně řečeno, nedovedu si představit, že by to mohlo dopadnout jinak,“ řekl Vaněk.

Překvapený nebyl z vynesení rozsudku ani advokát Nadace Linhart. „Tomu, že to tak dopadne, nasvědčoval i průběh tohoto řízení, které bylo ve středu. Bylo evidentní, že se soud nechce zabývat našimi důkazy. Kdyby je provedl, tak by to samozřejmě směřovalo k jinému výsledku. Pro nás však řízení nekončí, půjdeme dál, půjdeme do odvolacího soudu. A případně i na další stupně soudní soustavy,“ okomentoval Linhart.

Všichni zvedali hlavu a kochali se. Takhle krásná byla obloha nad Břeclavskem

Opětovně poukázal na to, že kníže František Josef II. nebyl Němec a nikdy neměl německou národnost. To je podle něj důvod, proč došlo ke konfiskaci neoprávněně. „Tyto skutečnosti věděly nejen orgány v té době, ale i nynější soudy v České republice. Je to pořád ta stejná věc, to je třeba si uvědomit. Listiny, které jsme předkládali, a soud je v tom spise má, o tom jednoznačně svědčí. Jestli jste si všimli, soud řekl, že naše důkazy neprovedl a že je provést nemůže. Což je samozřejmě nesmysl. Protože soud má plnou pravomoc provést veškeré důkazy, které jsou mu navrženy, a má to provést spravedlivě. A ne takhle jednostranně,“ zareagoval Linhart.

Za příklad nešťastného přístupu označil rozsudek mluvčí Nadace knížete z Lichtenštejna Michal Růžička. Připomněl historickou hloubku vztahů mezi Čechy a Lichtenštejnci, jako i snahy Lichtenštejnského knížectví rozvíjet úspěšnou spolupráci v budoucnu. „Rodina cítí silné vazby a hluboké kořeny k rodné zemi svých předků, kterou by opět chtěla rozvíjet. K jejich lítosti však toto příslušné orgány českého státu v současnosti stále ještě nepodporují. S lichtenštejnskou stranou odmítají hovořit již od Sametové revoluce, v roce 2014 postavily Nadaci knížete z Lichtenštejna před soud a státní správu lichtenštejnského majetku obhajují s použitím falešných důkazů a opomíjením základních principů mezinárodního práva,“ uvedl Růžička.

Žádný Lichtenštejnec se podle něj nesmíří s tím, aby ho cizí úřady považovaly za Němce nebo po něm chtěly, aby se smířil s tím, že se k němu jako k Němci budou chovat. „Je to ještě zřejmější, pokud je takový nerozumný požadavek kladen na knížete jako suverénní hlavu neutrálního státu. Z toho plyne, že stávající soudní spory evidentně nejsou pouze o majetku,“ poznamenal.

Naznačil zároveň další kroky. „Základní otázkou je, kdy bude Česká republika připravena akceptovat fakt, že Lichtenštejnské knížectví bylo a je neutrálním státem suverénního národa, který nelze házet do jednoho pytle s Německem, a kdy se podle toho začne chovat k občanům Lichtenštejnska a k jeho panovníkovi? Lichtenštejnsko bude nadále klást tuto otázku – i na mezinárodní úrovni,“ řekl mluvčí Nadace.

Nadace knížete z Lichtenštejna podala žaloby k šestadvaceti českým okresním soudům na konci roku 2018. Břeclavský soud je jedním z nich. Nadace v žalobách poukazuje především na to, že poslední držitel rozsáhlých rodových majetků na českém území František Josef II. nebyl občan Německa, ale neutrálního Lichtenštejnska, navíc hlava suverénního státu. Konfiskace majetku tak podle Nadace byla nezákonná.

V Břeclavi stáli na straně žalovaných Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ministerstvo obrany, Státní pozemkový úřad, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Národní památkový ústav, Ředitelství silnic a dálnic, Správa železnic, Generální ředitelství cel, Vězeňská služba České republiky, Lesy České republiky, Povodí Moravy, Česká pošta, v likvidaci Státní statek Valtice a Národní zemědělské muzeum.