To si ve Strážnici poprvé užívá se dvěma syny i Dana Špičáková z daleké Plzně. „Je to moc krásné a velice se nám tu líbilo. Děti si tady mohly všechno zkusit, třeba pracovat s cepem, kosou či stloukat máslo. Právě díky tomu je to tady bavilo mnohem víc než minulý týden v Rožnově,“ říká spokojená maminka ze západu Čech.

Slunce se o kus dál opírá i do usměvavé tváře Jozefa Kašše ze Žiaru nad Hronom. Ten si právě vychutnává při dožínkách už nápoj ze sklizeného ječmene. Tedy čepované moravské pivo. „Jsem tady poprvé a připluli jsme do Strážnice lodí. Dřív jsem byl v oravském skanzenu a velice se mi líbí i v tomto,“ svěřuje se Kašša, který se ze Slovenska připlavil s dvaadvacetičlennou výpravou.

Kolem ovcí a posekané louky právě prochází Tibor Bercik z Brna. „Nezapomenutelní jsou místní muzikanti, jejich hudba se mi opravdu líbí. Vyzkoušel jsem i zdejší lívance, které jsou výborné. Dožínky ve Strážnici určitě doporučuji,“ usmívá se mladý Brňan.

Ten si může vyzkoušet sečení kosou, ozdobit perníček, nebo cepem ve stodole vymlátit obilí. „Zkouší to děti i dospělí. Dokonce tady byl i stařeček ze Slovenska, u něhož bylo vidět i v osmdesáti, že cep rozhodně nedržel v rukách poprvé,“ říká jeden z mlatců Miroslav Blahušek z Vacenovic.

Ten právě příchozím poodhaluje kupku slámy. Někteří z diváků jsou překvapení. Pod slámou se totiž opravdu nachází vymlácené obilí.

O tom, že se lidé na vesnici rozhodně nenudili, vypráví opodál specialista na lidovou architekturu Martin Novotný. Před každou sezonou si totiž mimo jiné museli opravit mlat. Ten se před mlácením kropil a omazával hlínou, aby se zacelily všechny trhliny. „Hliněný mlat je pracovní podlaha ve stodole, která musela splňovat požadavky na pevnost, pružnost i houževnatost. Musela totiž vydržet vysoké zatížení při ručním mlácení cepy,“ představuje jednu z programových novinek Novotný.

Zmíněná podlaha je čtyřicet centimetrů vysoká a je složená ze tří vrstev. Tu nejníže položenou tvoří oblázky z koryta potoka nebo hrubý štěrk, což je zároveň izolace od zemní vlhkosti.

V usedlostech bohatších sedláků ale už za první republiky byly vidět místo cepů mlátičky. A jedna z nich jede na plné obrátky i ve skanzenu. Kolem ní pobíhají děti a popocházejí dospělí, aby si pořídili na mobilní telefon fotografie či nahráli video z provozu starého stoje.

Návštěvníci se ale zajímají i o tradiční nástroje, jako jsou kosy a srpy. A zkouší si pevnost povřísla ze žitné slámy. „Žito má totiž nejdelší stébla. A právě jím se svazovaly snopy obilí, které se pak převážely do stodoly,“ ukazuje na zvláštní provaz v kroji oděná Lenka Havlíková.