„Univerzitu oslovil autor nápadu Arthur Sniegon z organizace Save-Elephants. Odborníci z naší školy jej zkoumali a následně zahrnuli mezi témata prací," popisuje začátky Hrabina.

Ten si mohl vybírat hned z několika témat v oblasti zpracování signálů, obojek generující výstřely jej však zaujal nejvíc. „Navíc jsem byl nejspíš jediný student, který se chtěl k práci přihlásit," usmívá se.

Úkolem budoucího doktoranda se stalo naprogramování obojku. Jinými slovy naučit přístroj rozpoznat v rozmanitém množství zvuků výstřel. „Pracoval jsem na tom téměř rok. V první fázi jsem používal hlavně počítač. Pak jsem se přesunul k menším testovacím zařízením. Zkoušel jsem, co by mohlo fungovat," popisuje student.

A hned upozorňuje, že současná verze obojku zatím není dokonalá. „Jsem teprve nováček a hodně věcí se učím. Při programování jsem se musel radit s vyučujícími. Musíme toho hodně vylepšit," říká skromně Hrabina.

Komplikované programování mu prý nadělalo vrásky na čele, ale zase si oddechl při cestování po českých zoologických zahradách. „Navštívil jsem Ústí nad Labem, Zlín a Liberec. Vyrazil jsem tam pro nahrávky sloních zvuků," povídá.

Na čas ve výbězích vzpomíná rád. „Sloni jsou úžasná zvířata. Dříve jsem je vnímal jen jako návštěvník zoo, teď jsem s nimi ale strávil hodně času a programování jejich obojku mě s nimi dost sblížilo," směje se rodák ze Slovenska.

Jak dlouho ještě práce na obojku pro slony potrvá, Hrabina odhadnout nedokáže. „Chci dál pokračovat ve svém objevitelském putování a posouvat hranice svého poznání," pouze naznačuje své další plány.

Otazník visí také nad dnem, kdy nový obojek dostanou sloni. „Jestli je pojedu nasazovat? Nad tím jsem popravdě zatím neuvažoval," zamýšlí se Hrabina, který sice není nadšený cestovatel, ale Afrika jej láká.

„Tam se asi někdy podívám. Třeba právě na slony," vtipkuje programátor.

MARKÉTA TURKOVÁ