Student se učil betonovat kvůli tablům. Lidé je v ulicích vidí už století

Lidé v ulicích a obchodních pasážích z výloh sledují obličeje nejstarších středoškoláků. Brno, Jihlavu i menší města na jižní Moravě a Vysočině po roce opět zaplavila maturitní tabla. Některá z nich bojovala na stránkách Deníku v soutěži o sympatie hlasujících. Ta nejlepší jsou na této dvoustraně. Konkurence ale byla slabší než v minulých letech. Fotografií studentů v ulicích totiž ubývá.

Potvrdila to Martina Vláhová z brněnské obchodní Alfa pasáže. „Máme tu tři tabla. Pořádali jsme i vlastní soutěž o nejhezčí. Mysleli jsme ale, že jich bude víc. Je vidět, že jich celkově ubývá," řekla Vláhová.

Žádný výtvor studentů letos Brňané nevidí ani na tramvajích. „Asi před dvěma lety přitom na jedné tramvaji byla celá boční fólie maturitní tablo," připomněla mluvčí brněnského dopravního podniku Linda Hailichová.

Cena tabel se pohybuje od několika desítek korun za fotografii po desetitisíce korun při výrobě velkoplošných obrazů. I kvůli tomu možná některé třídy tabla nevyrábějí. Například ředitel brněnského gymnázia na třídě Kapitána Jaroše Jiří Herman si ale myslí, že tabla jsou stále velmi oblíbená. „U nás si je většinou vyrábí každá třída. Rozdíl je v tom, že dřív byla všechna tabla soustředěná v Masarykově, Kobližné a České ulici. Dnes jsou víc rozprostřená po celém městě. Takže nejsou tolik vidět," vysvětlil Herman.

Rád vzpomíná na maturitní tablo ze svých školních let. „Měli jsme jednu velkou fotku na brněnském stadionu za Lužánkami," řekl.

Silný vztah k tablům mají stále i v Jihlavě. Fotografie studentů tam mají tradici. „Tablo jihlavského gymnázia lidé považují za jedno z nejnápaditějších. Když jsme připravovali naše, byli jsme proto pod velkým tlakem," uvedla studentka jihlavského gymnázia Vivienne Makumbirofa.

Tablo její třídy má podobu dřevěného rozcestníku a z hlediska výroby nejspíš patří k těm nejnáročnějším. Právě díky různým originálním nápadům získají někdy studenti nové dovednosti. „Díky výrobě tabel jsem se naučil i betonovat," svěřil se například další středoškolák z Jihlavy Jakub Ruschka.

Dát o sobě vědět

Podobné starosti už přitom řešili před desítkami let i jeho pradědové a prababičky. Maturitní tabla podle ředitele Hermana existovala asi už v době Rakouska-Uherska. „Tehdy bylo pro mnoho lidí středoškolské vzdělání maximum. Absolventi asi ten úspěch chtěli dát na vědomí celému světu," řekl o historii tabel Herman.

Jeho časový odhad potvrzuje ředitel jihlavského gymnázia Miroslav Paulus. „Tablo je staré asi tak jako podobizny, mezník určitě bude fotografie," prohlásil. První předchůdce dnešních tabel tak lidé nejspíš opravdu spatřili už před víc než sto lety.

I za první republiky tak možná třídy ovládly plamenné diskuze. Tak jako letos v gymnáziu na třídě Kapitána Jaroše. „Nakonec nebylo tak složité tablo vytvořit jako dohodnout se na barvě," řekla studentka Lucie Rohrbacherová.

Vítězné tablo: místo hranostaje pes Bax

Boskovice - Dáma s hranostajem, Výkřik, autoportrét Andyho Warhoula nebo Vincenta van Gogha. Podle těchto slavných děl se nafotili studenti z oktávy boskovického gymnázia na maturitní tablo. Díky originalitě vyhrálo hlasování čtenářů na webech Deníku na jižní Moravě a Vysočině. „Mám velkou radost, že se tablo lidem líbilo," těší jednu z boskovických studentek Ludmilu Dohnálkovou.

V anketě Deníku do včerejška hlasovalo téměř třináct set lidí. Tablo boskovických gymnazistů získalo čtvrtinu hlasů a na druhé místo těsně odsunulo tablo maturantů z Gymnázia Velké Pavlovice na Břeclavsku. „Udělat maturitní tablo jako parafrázi na známé obrazy napadlo naši třídní profesorku Věru Prosovou. Každý z nás se v některém obraze našel. Tablo má být neotřelé a trefné. Má něco říkat o každém z nás a samozřejmě je to i nadsázka," poznamenává Dohnálková.

Tablo si lidé prohlédnou na Masarykově náměstí v Boskovicích. Pod fotografiemi studentů leží ve vitríně také snímky původních obrazů. „Každý si může srovnat, jak se nám podařilo přiblížit se k originálu. Snímky jsme si nafotili sami i upravili," poznamenává Dohnálková s tím, že studenti se fotili v aule školy, v městské knihovně a v okolí Boskovic.

Při fotografování museli také improvizovat. „Měli jsme například problém, jak udělat fotku k obrazu Dáma s hranostajem. Žádného jsme nesehnali, tak je na snímku můj pes Bax," usmívá se Dohnálková.

JAN CHARVÁT