Ucpal funkční melioraci na poli, která odváděla vodu pryč, a ve skruži rázem začalo přibývat vody. „Nechci apelovat na to, aby se lidé zachovali stejně. Chci jen upozornit, že udržet vodu v půdě nás nemusí stát miliony. Nejsem hydrolog, ale věřím, že pokud zvedneme zadky ze židlí a pomůžeme odborníkům zmapovat funkční meliorační systémy, můžeme zamezit odtékání vody z krajiny, která je nyní jen děravou nádobou,“ přiblížil Lacina.

Podle Michala Pochopa, vedoucího brněnského pracoviště Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, má skutečně smysl se touto podpovrchovou sítí trubek v návaznosti na sucho zabývat. „Myšlenka takto hospodařit s vodou je dobrá. Nyní je třeba zdigitalizovat projekty odvodňovacích systémů, které jsou uložené v archivech tak, aby vznikl podklad pro území celé republiky. Na tyto stavby je třeba se dívat jako na komplex a snažit se najít opatření, jak odvodnění regulovat. Meliorace by pak nemusely fungovaly jen k odvodnění, ale i na zadržení vody,“ zareagoval Pochop.

Za složitý, ale uskutečnitelný, označil proces i mikulovský starosta a senátor Rostislav Koštial, který je členem senátní komise zabývající se suchem. „Jsme střechou Evropy, odkud voda odtéká. Musíme přijmout celý soubor opatření, i agronomických, jejichž součástí může být právě i tohle,“ okomentoval starosta.

Otázkou podle něj zůstává, zda by zemědělci vůbec byli ochotní do obnovy systémů investovat peníze. „Zemědělská družstva, která jsou v rukou velkých podniků obdělávajících tisíce hektarů půdy, do toho nejspíš nepůjdou. Spíše ti menší, kteří mají své pozemky prochozené a přesně vědí, co se na kterých místech nachází. V tomto narážíme i na problematiku pozemkových úprav, kterou bychom chtěli probrat s ministry životního prostředí a zemědělství,“ uvedl Koštial.

Odvodněním a zavodněním krajiny se ostatně zabývala už i panovnice Marie Terezie v době své vlády. „Meliorace tehdy vznikaly různými způsoby, drenážní systémy byly keramické a v kontrolních šachtách měli sedláci možnost drenáže uzavřít. Sedlák přišel na jaře na pole, když byl suchý květen, pozavíral uzávěry a držel na poli vodu. V období zcelování pozemků to bylo poněkud nešťastné. Začaly fungovat moderní drenáže a na nějaké uzavírání většinou nikdo neměl čas ani myšlenky,“ popsal Koštial.

Závlahové systémy, které se později budovaly, se však nenacházejí všude. „No a sucho je celorepublikové. Drenáží je v zemi rozhodně více. Určitě by se s nimi dalo pracovat. Je třeba je zmapovat, do šachet umístit uzávěry. Ke každému systému by se muselo přistupovat individuálně podle spádovosti, struktury půdy, potrubí a podobně,“ vyjmenoval senátor.

Pokus Pavla Laciny s ucpáním skruže:
• Po dvou týdnech od zaslepení ve skruži naměřil 63 centimetrů vody
• Dvanáctý den, před deštěm, naměřil 50 centimetrů. Tedy stejnou hodnotu, jako den sedmý. 13 centimetrů vody podle něj přibylo díky dešti, nikoli kvůli uzavření skruže
• Den 0. - 0 centimetrů
• Den 1. - 15 centimetrů
• Den 7. - 50 centimetrů
• Den 12. - 50 centimetrů
• Den 15. - 63 centimetrů