„Měla jsem pocit, že se stávám součástí země. Cítila jsem něco zvláštního,“ řekla na Nákle jedna z účastnic Keltského telegrafu. Ten měl letos několik desítek stanovišť na kopcích po celé České republice. „Opravdu, každý významný kopec ze sebe něco vyzařuje. A tím bezesporu Náklo je,“ upozornil Jan Holeček, který byl u organizace Keltského telegrafu na Nákle už potřetí.

Byla tam vskutku jedinečná nálada, kterou znásobilo více než deset bubeníků. „Atmosféru vytváří lidé, kteří na kopec vyjdou, shromáždí se a přivítají tady jaro. Je to kus keltské tradice, která u nás pokračovala přes germánské a slovanské osídlení až do dnes,“ vysvětlil Holeček.

Keltským telegrafem se lidé pokoušejí navázat na pradávnou keltskou techniku a propojit se navzájem ze svých stanovišť pomocí světelných signálů. „Loni se poprvé přidali na Karlínském kopci a letos zase na Svatém Antoníčku, který byl od nás krásně vidět,“ podotkl jeden z čertů, což jsou v současnosti ti, kteří koordinují spojení s dalšími stanovišti. Ve starověku to ale byli keltští správci pohřebišť a šamani, kteří měli na starosti právě signalizační ohně.

Na Kelty navázali na Náklu i jinak. „Myslím si, že tady určitě byli. Ve starší literatuře jsem objevil zvyk, že o prvním jarním dnu měl člověk své nevyřčené přání hodit do ohně. To se pak mělo splnit,“ přiblížil starý obyčej Emil Kazík, další z týmu organizátorů. Ti kvůli vyhlášení mimořádných opatření pro období sucha celou akci, která se uskutečnila od Velké Javořiny až po Liberec, koordinovali s hasiči.