Tehdejší tisk informoval, že si neštěstí vyžádalo sto tři mrtvých a třiaosmdesát lidí se zranilo. Jiné zdroje informují dokonce o sto šesti zemřelých a sto dvou zraněných. „Přišla velká rána. Slyšel jsem syčení páry a pak začali sténat lidé. Seděl jsem asi ve třetím vagónu odzadu. Naproti mě byla mladá dívka, která mohla mít asi dvaadvacet let. Jmenovala se Zdeňka. Dřevěné lavice ji po nárazu úplně rozmačkaly,” vzpomněl před lety na hrůzný zážitek Ludvík Úlehla. V době nehody mu bylo devatenáct let.

Zdroj: Youtube

Přežil díky včasnému vyběhnutí z místa. Po ráně se vymrštil, aby zatáhl za záchrannou brzdu. Kdyby zůstal sedět, zemřel by. Jako lidé okolo něj. Měl polámanou ruku.

Čtyři hodiny ležel na zmrzlých kolejích, než ho záchranáři dostali z trosek, které z vagónů zbyly. „Bylo asi osmnáct stupňů pod nulou a lidé leželi na zemi. Do toho křik a nářky. Když jsem se dostal ven, viděl jsem už řady mrtvých, které naskládali vedle sebe. Takový šrám zůstane v člověku navždy,” řekl po letech muž pocházející ze Staroviček.

NETRPĚLIVÍ VYSTOUPILI DŘÍVE

Tím, že osobní vlak zastavil před Šakvicemi, někteří cestující se podle jiného svědka tragédie Miroslava Otřísala z Hustopečí v domnění, že jsou ve stanici, chystali vystoupit. „Zjistili však, že stojíme na trati. Mnozí Šakvičtí přesto vystoupili, po mezi vylezli nahoru a vydali se cestou přes pole domů. My jsme chtěli také vystoupit, ale po zjištění situace jsme zůstali v rohu vagonu s tím, že tu chvilku už tam vydržíme,“ popsal Otřísal. Tím, že byli lidé netrpěliví a vystoupili, si nejspíš zachránili život.

Otřísal také přežil. Byl v jediném vagonu, kde i po nárazu zůstala rozsvícená světla. Měl štěstí, protože stál v uličce, přímý náraz ho jen odmrštil na bok. Na podlaze pak narazil hlavou do stěny. Na hlavě měl silnou beranici, takže rána nebyla tak silná.

OPILI SE, SLAVILI NAROZENÍ SYNA

Viníky nehody byli strojvedoucí, topič a vlakvedoucí rychlíku. Během své služby opili, slavili narození syna. U soudu dostal strojvedoucí pětiletý trest vězení, topič čtyři roky a vlakvedoucí tři roky za mřížemi. Škodu na obou vlakových soupravách vyčíslil soud na pět milionů korun.

V roce 2011 byla obětem nehody odhalena ve stanici Šakvice pamětní deska. S myšlenkou trvale připomenout oběti druhé největší tragédie na kolejích přišel Ladislav Valihrach. „Nejvíce postiženy byly asi blízké Starovičky. V tehdejších médiích se o události nesmělo psát. Neexistuje žádná dobová fotografie, či kousek filmu,” tvrdil při odhalení desky Valihrach.

JINÁ TRAGÉDIE BYLA NEDALEKO

Nejednalo se o jediné velké neštěstí na železniční trati mezi Brnem a Břeclaví. Pouhé tři roky a tři dny před šakvickou tragédí, přesně 20. prosince 1950, přišlo u nedalekého Podivína o život podle oficiálních zpráv čtyřiatřicet lidí. Jednalo se o cestující autobusu, který smetl na přejezdu projíždějící rychlík.

Viníkem byl závorář, který zvedl závory bezprostředně před průjezdem rychlíku. Pár lidí, kteří přežili nehodu u Podivína, cestovalo podle šakvického kronikáře Jana Svobody i ve vlaku, který ukončil svou cestu o tři roky později u Šakvic.