„Před koncem roku geofyzici dva dny zkoumali podsklepení obce. Po tu dobu byla náves neprůjezdná,“ sdělila starostka Veronika Blanářová.

Je ráda, že se po letech tápání vyjasní, jak to ve vesnici nedaleko dolní novomlýnské nádrže je s předpokládanou sítí chodeb. A díky tomu navrhnou konkrétní opatření. Dlouhá desetiletí měli Milovičtí za to, že historický sklepní komplex až ze středověku byl zcela zasypán. Pak se ale propadla část hlavní silnice vedoucí na Mikulov. Kvůli nebezpečí sesuvů dokonce raději posunuli autobusové zastávky.

Půlmilionový průzkum zaplatí podle starostky Blanářové Jihomoravský kraj. Jeho zástupci vyšli vstříc obci s pěti sty obyvateli a malým rozpočtem. Řešení dopravní situace uvítají i silničáři. „Případné prostory pod silnicí se zřejmě budou muset vyplnit suspenzí,“ předjímal již dříve vedoucí oblasti Jih krajské správy a údržby silnic Ladislav Hádlík.

Podle některých místních chodby pod někdejší milovickou radnicí a u kostela byly zřejmě únikovými a potkávaly se. Největší, která pravděpodobně zasahuje i pod silnici, je skoro tři metry pod zemí a má devět krát devět metrů.

Nešvar stavbařů

Odborník na městská a historická podzemí Kamil Pokorný objev takových nezasypaných prostor považuje na jižní Moravě za výjimečný. „Existují ale chodby, na které se v čase zapomnělo a občas se vynoří při úpravách povrchu. Stalo se to třeba v Ořechově u Brna při opravě silnice, ve Šlapanicích u Brna při kopání základů v místě původního kláštera, v obcích kolem Znojma, kde se jednalo často o odkrytí sklepů kopaných v pískovci, a především přímo v Brně,“ uvedl Pokorný z badatelské společnosti Agartha, který se s kolegy nadšenci této tematice věnuje již řadu let.

Podle něj je poměrně častým nešvarem stavebních firem, že objevené prostory zalijí betonem ještě před řádným průzkumem. Aby nedošlo ke zdržení stavby. „V Brně se to stalo u klenutých sklepů pod Josefskou ulicí nebo pod Římským náměstím. A také v případě historického podzemí při budování severozápadního bastionu na Špilberku. Pod jižním bastionem byly později zachráněny náslechové chodby, protože jsme na to upozornili,“ dodal Pokorný.

Podzemí historičtí výzkumníci dělí podle účelu na technické - odvodňovací, fortifikační - obranné, úkryty a zbytek jsou prostě sklepy. „Někdy se ty účely kombinovaly, protože ve sklepě se dalo i ukrýt a zrovna tam byly zásoby jídla na přežití i na několik dní až týdnů. Od středověku jsou známé ještě takzvané lochy, vykroužené a vypálené díry (skrýše) pro uskladnění obilí a jiné úrody. Vedla do nich úzká přístupová chodba třeba rovnou ze sklepa domu," přiblížil.

Romantické chodby? V zahraničí

V jihomoravských vesnicích si lidé dodnes vyprávějí legendy o dlouhých podzemních chodbách. Například pověst o propojení původně templářské tvrze v Čejkovicích na Hodonínsku s někdejší hodonínskou tabáčkou či až slovenským Holíčem slýchávají při degustacích návštěvníci tamního vinařství.

Historici a znalci nad tím jen mávají rukou jako nad nedoloženými povídačkami. „Skutečně dlouhá ryzí chodba, natož tajná úniková, v naší zemi nejspíše není ani jedna. Ani dlouhé chodby propojující významné objekty. Realita je v naší vždy chudé zemi mnohem prozaičtější, než by si kterýkoli romantik přál. Za skutečnými chodbami musíme do zahraničí - Španělsko, Francie nebo Itálie se jimi jenom hemží. U nás je potvrzena jen celá řada odvodňovacích štol ze starých klášterů,“ dodal Pokorný.