Velitel věznice Šturm nás všechny vítá a slibuje nám nejmodernější vězení josefínské doby. „Jste tu na dvacet let a svůj pobyt si pěkně odpracujete," zaznívá v uvítací řeči při nástupu. Ve výčtu prací zazní i těžba kamení v lomu, dřeva v lese a pro ženy praní na valše pro necelých sto padesát lidí.

Teď si ale jdeme vyzvednout svá čísla a ubytovat se. Ve vězení z roku 1783 nejsou žádné pohodlné postele a teplá večeře, jen svíčky a moderní vytápění maximálně na patnáct stupňů Celsia.

Dřevěná pryčna přede mnou má sklon pěkných dvacet stupňů. Je mi jasné, že jen tak neusnu. Z obou stran se navíc tísní dalších deset spoluvězňů. Čeká nás noc na jedné „posteli". „Doufám, že nikdo z vás nechrápe," ptá se spoluvězeňkyně Petra Marečková, která přijela do kasemat se svým přítelem. Vězení zná moc dobře, je totiž dozorkyně.

Vybalování spacáků přeruší zatroubení. "Nástup!" zazní od našeho dozorce a všichni vyrážíme na prohlídku kasemat.

„Když nebudete poslouchat, tak na vás vyzkoušíme španělskou botičku," říká s radostí v hlase dozorce. Velitel ho ale napomíná, že mučení už je přeci pár let zakázané. „Jsou tu na dvacet let, ti už to nikomu neřeknou," oponuje dozorce.

Nezbývá tedy než poslouchat rozkazy a pochodovat zticha pěkně v řadě s ostatními.

Po obchůzce nás čeká první pracovní povinnost. Všichni muži si berou pár bot, kartáček a pastu a jdou leštit. My ženy zase dostaneme kupu prádla a máme ho poskládat. „Tomuhle říkáte do komínku? Takový nepořádek tady netrpíme," rozkopne velitel kupu složeného prádla.

Napodruhé už se mu kupička líbí. Za odměnu si můžeme jít pro večeři.

S miskou v ruce všichni postupně jdeme ke kuchařce. „Zelí ti snad nevoní? Dostaneš kurděje," osopí se na jednoho strávníka. K zelí do misky každému přistane chleba. Vodu máme na chodbě.

Půlnoční večerku ohlašuje trumpeta a všichni zalehnou do spacáku a snaží se na tvrdé posteli usnout. Někdo si ještě povídá, někdo tvrdě spí po pár minutách. Já usínám únavou.

Ráno v šest ale dostáváme všichni milost a na památku dostáváme listinu o propuštění z věznice. Neděli tak trávíme zase jako svobodní lidé.

Muzeum města Brna nabízí možnost stát vězněm na noc na Špilberku letos ještě třikrát. Poslední možnost mají návštěvníci v sobotu 24. září.

MICHAELA BENEŠOVÁ