Mor, syfilis i cholera. S válkami vždy přišly nemoci, dnes jsou lidé ve výhodě

Během válek dochází k vysoké koncentraci lidí s různým zdravotním profilem a k masivní migraci. Válečné konflikty jsou proto líhní především pro infekční nemoci, ale bují v nich dobře i ty nepřenosné, třeba kurděje. „Je to dáno tím, že s každým válečným konfliktem trpí nejen přímo vojáci v bojích, ale samozřejmě také civilní obyvatelstvo. Špatné zásobování, nedostatek jídla, stres, zanedbávaná prevence, zničená infrastruktura. To všechno přispívá i k rozvoji celého spektra nemocí,“ popisuje historička Barbora Jiřincová z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Žily jako jedna. Dcery Marie Terezie zemřely i stejně tragickým způsobem

Zmínky o nemocech ve válkách najdeme už ve starověku, třeba ve slavném eposu básníka Homéra Ílias. Desetileté obléhání Troje řeckým vojskům komplikoval mor. Ten provázel i další slavný starověký konflikt, Peloponéské války. Epidemie moru se stala součástí velkého množství evropských konfliktů ještě i ve středověku. Na vině byla především špatná hygiena, kdy vojenská ležení i civilní osady byly přeplněné krysami, špínou i záplavou blech a vší.

Syfilis jako nemoc z povolání

Střelbu děl a bodání chladnými zbraněmi na bojištích doprovázelo i kruté zacházení s civilisty, včetně sexuálního násilí. „Pohlavně přenosné choroby se někdy s nadsázkou označovaly u vojáků jako choroby z povolání. Zejména šlo o syfilis, kterému se přezdívalo například francouzská nemoc, protože se šířil při tažení Francouzů Itálií na konci patnáctého století,“ doplňuje Jiřincová.

O necelé století a půl později, během třicetileté války, ji budou doboví kronikáři označovat jako nemoc uherskou. V pozdějších dobách se spektrum infekčních nemocí rozšířilo třeba o choleru nebo tyfus. Nemoci, které se velmi dobře šíří vodou, dokázaly jednu stranu konfliktu zdecimovat nepřítelem, aniž o tom věděl. „Stačilo, když jedna armáda tábořila v nižší poloze než ta druhá,“ vysvětluje Jiřincová. „Jediná dostupná pitná voda – ta v řekách a potocích, byla kontaminována výkaly a dalším odpadem od vojáků, kteří tábořili výše,“ vysvětluje historička.

Nejsmrtelnější nemoci světa. Dodnes rozsévají hrůzu, zabily miliony lidí

Epidemie smrtící cholery zasáhla české země zejména po prusko-rakouské válce v letech 1866–1867. O bezútěšném stavu, který v zemích panoval od konce léta 1866, vidíme důkazy v dobovém tisku. „Cholera zuřila strašlivým způsobem též v Jemnici.

V tomto městě, které s předměstím bez Podolí pouze 1500 osob čítá, zemřelo do 10. tohoto měsíce 113 osob. V některých domech vymřely celé rodiny,“ popisuje 15. září Moravská Orlice. Na území Moravy mělo zahynout přes padesát tisíc lidí, celkový počet obětí v Českých zemích se odhaduje přes sto tisíc. Poslední velká pandemie bezprostředně po konci války byla pandemie španělské chřipky v letech 1918 až 1920.

Máme lepší hygienu i stravu

V souvislosti s konfliktem na Ukrajině, kde byla dosud zdravotní péče pro obyvatele mnohem hůře dostupná než u nás, se hovoří o možném šíření tubery, spalniček, chřipky. Zmiňuje se také velké množství nakažených HIV a přenosné dětské obrny. K tomu vydal doporučení i Státní zdravotnický ústav. „Vývoj situace na Ukrajině v roce 2021 má dle dostupných dat potenciál pro zvýšení hrozby šíření poliovirů,“ stojí v metodice hlavní hygieničky ČR, kterou vydala na začátku. Nemoc se vyskytovala v oblasti Rivne nebo Zakarpatí, které sousedí se Slovenskem.

PŘEHLEDNĚ: Opičí neštovice. Jak jsou nebezpečné a proč nepomůže vakcína

Přestože konflikt na Ukrajině dal do pohybu miliony lidí, z pohledu historiků se nejedná o konflikt, který by přinášel riziko podobné epidemiím cholery nebo španělské chřipky. Tak špatné životní podmínky jako v minulosti civilisté nezažívají. Podobně nehodnotí ani masovou migraci z Afriky. „Zdravotní rizika samozřejmě jsou. Ale pokud se budeme bavit o těch těžkých nemocech, jako jsou ebola nebo černý mor, ty jsou vázány na skutečně špatné hygienické podmínky, a ty dnes v Evropě už vůbec nemáme, naše obydlí jsou prostá krys, štěnic nebo blech,“ poznamenává historička Barbora Jiřincová.

Cholera posloužila Mattonimu v reklamě

Epidemie cholery mezi lety 1866 až 1867, která si vyžádala desítky tisíc mrtvých, byla strašákem ještě několik let poté. Dokonce se objevila i v reklamě na slavnou minerálku Henricha Mattoniho. V reklamě na kyselku popisuje její dobré vlastnosti na žaludeční křeče, kocovinu, problémy s plícemi, ale také jako prevenci proti výše zmíněné choleře. „Ve větších městech, která zásobena bývají špatnou vodou k pití, v jejímž zápětí přichází cholera a jiné nakažlivé nemoci, doporučuje se jakožto nejčistší alkalická kyselka co nejvřeleji,“ stojí dobovém inzerátu z roku 1873.