Rodinné rozmíšky, návštěva policejní hlídky a opilý muž vyspávající ve své nové červené Fabii na okraji Dyjákovic. Tak začal před dvěma lety o silvestrovské noci smutný příběh, na jehož konci byl mrtvý člověk. V úterý se jej snažil rozplést znojemský soud.

Na lavici obžalovaných usedl hrušovanský policista Roman Lát. Státní zástupce jej vinil z toho, že nezabránil v jízdě opilému Vojtěchovi Sládkovi. Když totiž Sládek v kritické noci procitl, rozjel se svým autem domů na Břeclavsko a cestou srazil a smrtelně zranil dvacetiletého muže. Nyní si odpykává tříletý trest vězení. Policistu nakonec soud obžaloby zprostil.

„Jsem přesvědčen, že policista měl případnému odjezdu auta zabránit technickým prostředkem. Obvodní oddělení v Hrušovanech jimi disponuje. Poučit evidentně velmi podnapilou osobu, že nesmí řídit a nechat ji spát v autě s klíči od zapalování je postup naprosto nedostatečný,“ řekl žalobce Jan Megela z brněnského krajského zastupitelství. Proti osvobození policisty se na místě odvolal.

Obžalovaný naopak trval na tom, že postupoval přesně tak, jak mu zákon ukládal a umožňoval. „Kdybych panu Sládkovi zabavil řidičský průkaz, nebo mu na auto dal takzvanou botičku, nepřípustně bych zasahoval do jeho práv,“ hájil se Lát.

Soud celé dopoledne naslouchal výpovědím aktérů osudného silvestrovského večera v Dyjákovicích. Dozvěděl se, že Sládek se svou družkou Dagmar Marešovou přijeli na návštěvu k jejím rodičům a večer trávili u televize se sklenicemi alkoholu. „Měl jsem nové auto, tak jsem raději nechal klíče u družčina otce, už jsem totiž něco vypil,“ řekl soudu Sládek.

Když začal být host s postupujícím večerem hrubý, vykázal ho po půlnoci družčin otec z domu. Sládek pak před půl druhou ráno v místní hospodě s pomocí jednoho z hostů zavolal policii s tím, že mu někdo sebral klíče od auta.

Na místo vyjela hlídka, jíž velel právě obžalovaný Lát. „Po zjištění situace jsme odjeli k domu, kde nám otec klíče vydal,“ uvedl Lát. Podle jeho výpovědi pohled na uniformu vyvolával v Marešové prudká slova a agresivitu včetně výhrůžek, že novou Felicii poškodí. „Proto jsem raději s tímto autem vycouval ze dvora a odjel s ním i s panem Stehlíkem na okraj vsi. Tam jsem ho poučil, že v tomhle stavu nesmí řídit,“ popsal konec zákroku Lát.

Když Marešová krátce na to zjistila, že auto už na dvoře nestojí dvakrát volala na policii, že opilý Sládek jede autem směrem na Hodonín. Operační důstojník po konzultaci s hlídkou zjistil, že ho policisté nechali spát u Dyjákovic. Zpět na místo je řídící důstojník neposlal, ani po nich nepožadoval další postup.
Vojtěch Sládek tou dobou nejspíš v autě skutečně ještě spal. Podle pozdějšího vyšetřování a rozsudku břeclavského soudu jisté je, že po půl čtvrté srazil a smrtelně zranil dvacetiletého mladíka o sedmdesát kilometrů dál na Bílovicku. Svou vinu ovšem Sládek stále popírá.

Znojemský soud se při posuzování jednání policisty přiklonil k verzi obhajoby, která tvrdila, že nespáchal trestný čin. „Když čteme jednotlivé zákony a předpisy, které se na danou situaci vztahují, vidíme, že se vždy znovu opakují slova o tom, že policista může nebo je oprávněn. Obžalovaný proto jednal v souladu se zákonem. Sám před sebou a svým svědomím se musí vyrovnat s tím, zda, když udělal co musel a ne co mohl, dostál všem morálním nárokům,“ řekl v odůvodnění zprošťujícího rozsudku soudce Josef Teplý.