Justiční omyl se potvrzuje: pošťačky přepadal někdo jiný

Pořád žije v napětí, že se něco zvrtne a někteří lidé se na něj dál budou dívat jako na násilníka, který se svým společníkem přepadl listonošky a ukradl jim skoro sto tisíc korun.

Teprve počátkem roku se o jeho případu, médii nazývaném justiční omyl, dozvěděla jeho babička. „Celých pět let jsme si dávali pozor, abychom o tom před ní nemluvili a aby z toho neměla nějaké zdravotní komplikace. Všechno se dozvěděla až počátkem letošního roku, a to z novin. Naštěstí už s tím, že se objevili noví pachatelé a že já byl odsouzen neprávem,“ říká dnes pětadvacetiletý Jaroslav Schindler.

Po celá dlouhá léta musel žít s jistotou, že pyká za někoho jiného. Že se na něj někteří lidé dívají skrze prsty, že ho v jeho okolí někteří nezdraví. „Problémy jsem měl třeba při žádosti o práci. Chtěl jsem si například vyřídit živnostenský list na roznášení letáků, ale protože jsem prý přepadl pošťačku, tak mi ho nejprve nechtěli dát. Teď díky roznáškám v Rakousku mohu splácet své údajné dluhy za krádež České poště, splatil jsem už dluh státu za svou vazbu, za právníka, nejrůznější odvolání a podobně,“ vypočítává mladík.

Pět let starý justiční omyl se podepsal na psychice celé rodiny. „Nikdy jsme to nevzdali, neustále jsme vymýšleli, kam poslat různá odvolání a pak třeba i rok netrpělivě čekali. Vždy přišlo zamítnutí. Každý Silvestr jsem si přál jediné, aby další rok byl lepší, než předchozí. Nesplnilo se to,“ smutně říká Jaroslav Schindler starší. Vloni na Silvestra už stejné přání neměl. „Přišlo mi to zbytečné, už ani s odvoláními jsme nevěděli, kudy kam. Lednové přiznání nových pachatelů mi přišlo jako zázrak,“ přiznává otec odsouzeného muže.

Ten zatím obrat ve svém případu neoslavil. „Chci mít jistotu, počkám až na rozhodnutí soudu. Radost měla moje přítelkyně, se kterou chodím už dlouho. Věřila mi a teď se konečně má slova potvrdila,“ dodává mladík, kterému jen výjimečně zahraje na tváři úsměv.