Soud rozhodoval o tom, zda šlo o nehodu, nebo vraždu. Senát se nakonec přiklonil k první verzi. „Soukup nejednal s přímým úmyslem zabít,“ zdůvodnila rozsudek soudkyně Halina Černá. Podle ní se Soukup dopustil ublížení na zdraví s následkem smrti, za což je nižší trestní sazba. Za vraždu by mu hrozilo dvanáct až patnáct let za mřížemi.

Příběh s tragickým koncem začal ve chvíli, kdy Soukupova žena obdržela textovou zprávu na mobil, který měli oba manželé společný. „Ahoj Marťo, co ty lesby dotlačily?“ zněl úvod esemesky, která věřící Soukupovou šokovala. Pololáník se tak podle soudu svého kamaráda Soukupa ptal, jestli má marihuanu. Překvapená Soukupová zavolala manželovi do Brna, kde pracoval na Ústavu soudního lékařství, a chtěla po něm vysvětlení.

To mělo přijít v osudné pondělí, kdy se jel Pololáník společně se Soukupem omluvit do Tavíkovic. Cestou ale popili a Pololáník se dostal do stavu těžké opilosti. „Prokop se pak začal manželce omlouvat, dokonce se i modlil a klečel,“ vypověděl Soukup. Ten poté vytáhl pistoli a vyzval Pololáníka, ať toho nechá. V žertu mu pak přiložil pistoli k hlavě. Myslel si, že ji má nabitou slepými náboji. Mýlil se však a klečícího přítele střelil zezadu do hlavy.

U soudu se Soukup, vlastnil zbrojní průkaz, hájil tím, že se na sebe jen snažil strhnout pozornost. Slepé náboje skutečně měl, sám si je vyrobil a chlubil se s nimi kolegům. Jeho vysvětlování však státní zástupkyni Ivetu Eichlerovou nepřesvědčilo. „Není pochyb, že měl u sebe ostré náboje a věděl o nich,“ řekla Eichlerová, která se proti rozsudku na místě odvolala.

ONDŘEJ PRÁŠIL