Jakou je pro vás kauza Stoka zkušeností?
Určitě se jedná o největší zkušenost mé profesní kariéry, minimálně z hlediska veřejného zájmu, kterého se kauze dostává. Ten je ale zasloužený, protože se jedná o případ skutečně rozsáhlý. V současné době jsou to až čtyři desítky obviněných, kteří se měli podílet na úplatkářské činnosti v souvislosti s desítkami nebo až stovkami veřejných zakázek.
Stoka je tedy pouze jednou větví mnohem rozsáhlejšího případu?
Ano, tohle je kmenová část celého případu, ve které byla obviněna pomyslná špička organizované zločinecké skupiny. To je třináct lidí, z toho dvě právnické osoby. Následně však došlo k obvinění šestadvaceti živnostníků, kteří měli dávat úplatky v jedné z větví té kauzy, případně k obvinění dalších lidí, kteří měli fungovat zase v jiných větvích.

Jak dlouho může trvat, než se případ u soudu objasní?
Těžko soudit. Hlavní líčení bylo trochu zpožděno v důsledku epidemiologické situace. Poměrně velké množství svědeckých důkazů už bylo provedeno, ale uvidíme, jaké bude konečné množství svědků, kolik času zabere přehrávání odposlechů a záznamů ze sledování a jak moc bude obhajoba trvat na důsledném čtení veškerého listinného materiálu. V závislosti na tom si dovedu představit, že v prvním stupni může řízení skončit za několik málo měsíců, ale stejně tak může trvat třeba i dva roky.
Jak dlouhý je spis k celé kauze?
Kmenová část má zhruba dvacet tisíc listů, ale jsou k ní i další přílohy, takže se dostáváme někde ke stovce tisíc stran listinného materiálu.
Myslíte si, že jsou dosavadní důkazy dostatečně přesvědčivé?
V tomto případě se mi důkazy přesvědčivé zdají, od začátku to přiznávám i v médiích, protože se mi několik lidí dokázalo přesvědčit ke spolupráci, díky čemuž získali status spolupracujícího obviněného. Jedná se o podnikatele Samana El-Talabaniho, Lubomíra Smolku, Pavla Ovčarčina a Petra Kosmáka. Z jedenácti fyzických osob, které jsou obviněné, se téměř polovina k trestnému činu nějakým způsobem doznává. Spolupracující obvinění pak deskriptivně popisují, jak byla trestná činnost páchána. V tomto směru je tedy důkazní situace nadprůměrně kvalitní, ale na druhou stranu nemůžeme být nikdy velkými optimisty.
Do jaké míry může obviněným pomoct status spolupracujícího obviněného v následném určení výše trestu?
Principem statusu spolupracujícího obviněného je skutečnost, že člověku, který významným způsobem přispěje k objasnění činnosti organizované skupiny, může být trest výrazně zmírněný. Je potřeba si uvědomit, že v kauze Stoka je většina obviněných ohrožena sazbou trestu vězení až na šestnáct let. Pokud spolupracující obvinění udrží svůj status, jsou ohroženi trestem vězení do pěti let. Pro ně je to výrazné zmírnění, protože má později vliv i při podmíněném propuštění, kdy můžou být propuštěni už po polovině. Problém s institutem spolupracujícího obviněného je, že jsou to stále obvinění, jejichž důvěryhodnost je mnohdy problematická.

Hlavní obviněný Jiří Švachula už dříve u soudu svoji vinu popřel. Pokud by ale nyní začal spolupracovat, mohl by se také stát spolupracujícím obviněným?
Stát se to může, přestože podle zákona musí být spolupracující obviněný stanoven státním zástupcem už v obžalobě. Myslím ale, že v tomto případě je možné uplatnit i analogický postup. Pokud by se rozhodl spolupracovat a významně přispěl k objasnění například nějaké další trestné činnosti, tak by podmínky podle mého názoru naplňoval a já bych analogicky navrhoval, aby takto mírně bylo postupováno také vůči němu. Sám Švachula ví, že stojím o spolupráci a je na něm, jak se rozhodne.
Nemohl by mu takový postup spíše uškodit?
Těžko soudit, to už bychom spekulovali. Každopádně je na něm, jakou taktiku zvolí nebo jak vyhodnotí důkazní situaci, která je proti němu. Rozhodování určitě není jednoduché, protože víme i z jiných případů, že jsou tito obvinění mnohdy pod tlakem, nacházejí se v určitém prostředí lidí, ve kterém dlouhodobě nebo celý život žije a není jednoduché se pro spolupráci rozhodnout.
Loni na podzim schválila soudkyně krajského soudu v brně Jaroslava Bartošová Švachulovo propuštění z vazby. Na začátku jste byl proti, proč jste později svoje stanovisko změnil?
Přizpůsobil jsem se názorům, které vyslovily soudy. Ty v minulém roce postupně, včetně ústavního soudu, vyslovovaly názor, že je v jeho případě nutné setrvávat ve vazbě a že zde zatím nejsou podmínky, aby mohly být aplikovány alternativní prostředky. Stížnostní vrchní soud v Olomouci na podzim akceptoval, že v tomto případě už alternativní prostředky připadají v úvahu. Z toho jsem vyšel a musel jsem respektovat soudní rozhodnutí, že pokud budou všechny náležitosti splněny, mimo jiné, že bude Švachulovi hlídací náramek nasazen přímo v budově, souhlasím s tím, aby se takto postupovalo.

V médiích se zároveň objevila informace, že na postu žalobce v kauze Stoka končíte. Proč jste se tak rozhodl?
Koncem minulého roku jsem se účastnil výběrového řízení na pozici evropského pověřeného žalobce, což je funkce u nově zřizovaného úřadu Evropského žalobce. Budu se zabývat trestnými činy, které ohrožují finanční zájmy Evropské unie. To je například typické tunelování evropských fondů nebo podvody s DPH. Kauzu Stoka bych měl opustit na jaře tohoto roku. Radost z toho nemám, protože se z kauzy stala jakási moje srdeční záležitost, ale časově vyšly podmínky takto, a s tím se nedá nic dělat.
Povedlo se vám již vybrat nástupce do funkce hlavního žalobce?
Ano, v soudem projednávaném případu by mě od prvního dubna měla nahradit Jana Vítková, která k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci přichází z Krajského státního zastupitelství v Brně. Čtvrteční hlavní líčení v kauze Stoka tak pro mě bude před odchodem na Úřad evropského veřejného žalobce tím posledním.
Může efektivita vyšetřování kauzy po vašem odchodu klesnout?
Všichni kolegové, kteří zde jsou, zajistí, aby se s kauzou patřičně zacházelo. O to nemám nejmenší obavu. Pokud by takový scénář hrozil, určitě bych od kauzy neodcházel.
TEREZIE SEKÁČOVÁ