Nedávno uplynulo třicet let ode dne, kdy se odehrála první ze série celkem pěti vražd, které mají na svědomí tzv. orličtí vrazi. V jejich čele stál až do závažné dopravní nehody bývalý policista Útvaru rychlého nasazení (URNA) Karel Kopáč.

Jeho komplic Ludvík Černý poprvé vraždil v dubnu 1991. Spolu s Karlem Kopáčem, který později skončil po zmíněné nehodě na invalidních vozíku, tehdy vylákali do Rudné u Prahy podnikatele Aleše Katovského. Záminkou byla směna valut, která se neuskutečnila. Následovaly další a další popravy.

V polovině devadesátých let tímto případem žila nejenom tuzemská média. Novináři stáli na břehu, když kriminalisté prohledávali dno Orlické přehrady a vytahovali sudy s těly zabitých podnikatelů. 

Technologie vrahů spočívala v tom, že nejdřív balili oběti do pletiva a shazovali do přehrady. Pak ale vymysleli účinnější způsob – rozčtvrtit, dát do sudu, zalít ho louhem, utěsnit a sud svrhnout. 

Člena gangu Vladimíra Kunu propustili už asi před pěti lety za dobré chování, Kopáč se za mřížemi oběsil. Ludvík Černý je pořád ve vězení a před několika lety požádal o podmínečné propuštění. Mezitím se přejmenoval na Zámečníka, aby ze sebe v kriminále smyl nálepku vraha, a neúspěšně žádal o další propuštění.

Kájínkovo svědectví

Jména dalších osob spjatých s Orlickými vrahy se navíc objevují i v jiných kriminálních případech. Když například z vězení utekl Jiří Kajínek, policisté ho našli v bytě u manželky Černého. 

A právě Kajínek Deníku popsal, jaký člověk Černý ve skutečnosti je, jelikož ti dva si byli ve vězení na Mírově blízcí, a hovoří rovněž o podrobnostech doposud neobjasněné vraždy. „Vím o tom všechno. Ludvík Černý jezdil kvůli této vraždě z Mírova k soudu. Byla tam klíčová svědkyně s kočárkem. Nikdo jí nepomohl do schodů – jenom Černý. A ona ho měla paradoxně usvědčit. Mnohem později se měla nechat slyšet, že by přece neusvědčila někoho, kdo jí pomohl s kočárkem,“ vylíčil Kajínek.

Vražedný byznys

„Černý začal rozjíždět svůj vlastní vražedný byznys,“ vysvětil nejprve někdejší kriminalista Josef Doucha s tím, že je přesvědčen, že Černý má na svědomí nájemnou vraždu v Liberci, kterou si podle Kajínka objednali místní podnikatelé, kteří byli vydíráni a nuceni k platbě výpalného.

Doucha byl v té době ředitelem Krajského úřadu vyšetřování Středočeského kraje, tedy šéfem vyšetřovačky, která procesně zpracovávala kauzy, aby byly použitelné pro případný soud. Na starosti měla jak orlické vraždy, tak liberecký případ. „I když Černý všechno popíral, právě on byl vlastně jediným vrahem, on jediný zabíjel. Kopáč spíš některé akce plánoval anebo vylákal oběť na konkrétní místo, třeba při vraždě podnikatele Aleše Katovského,“ dodal Doucha.

Nutno říct, že vše, co se později v Liberci stalo, mělo profesionální úroveň a jednoznačně demonstrativní charakter. Nejspíše Černého, vyzbrojeného samopalem 64 Škorpion ráže 7,65 mm, přivedli 1. června 1993 ráno jeho liberečtí komplicové před dům, v němž se zdržoval jednatřicetiletý kosovský Albánec Afrim Kryeziu, zvaný Frenki.

„Bylo to přímo v centru Liberce na Malém náměstí, plném lidí,“ upozorňuje Kajínek. Ve čtvrt na deset Afrim Kryeziu vyšel z domu a zamířil ke svému BMW 352. „Vrah počkal, až dojde až k autu, a pak začal střílet. Vypálil na něj jedinou dávku. Devět kulek, které vystřelil, zasáhlo hlavu a krk,“ popsal Kajínek.

Albánec se zhroutil na zem a vrahové v klidu odešli z místa činu pěšky. Přes veškerou snahu lékařů Kryeziu v poledne kolem půl jedné v nemocnici zemřel. Za vraždu měl Černý dostat odměnu 200 tisíc korun.

V roce 1995 byla vražda původně vyšetřována jako dílo celého Kopáčova gangu, ale později byla z kauzy vyňata a vyšetřování Černého probíhalo samostatně. Jelikož žena Černého neusvědčila, je dnes vražda podle kriminalisty Douchy promlčena čili vrah už za ni nemůže nést odpovědnost.