Každé ráno děkuji za to, že tu jsem, říká Marta Svatušková

Každé ráno děkuji za to, že tu jsem, říká Marta Svatušková Od dětství jí zajímaly příběhy lidí a chtěla s lidmi pracovat. Proto rozhodnutí studovat sociální práci bylo u dvaatřicetileté rodačky z Olbramovic Marty Svatuškové už na střední škole jasné. Už při studiu získávala první zkušenosti při práci pro romskou komunitu, ve Znojmě pomáhala lidem závislým na drogách. Nyní třetím rokem pracuje v Terapeutické komunitě Salebra. Posláním Salebry je pomáhat lidem závislým na návykových látkách při jejich snaze o návrat do běžného života bez drog. Tvrdé drogy nikdy neužívala, občas ochutná dobré víno. „Střízlivost mě baví,“ říká Svatušková. close info Zdroj: Archiv Marty Svatuškové zoom_in Při studiu toužila pracovat přímo s lidmi. „Proto jsem pracovala v Olomouci v sociálně vyloučené lokalitě, kterou obývali Romové. Pracovala jsem v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Bylo to podobné zařízení, jako je například ve Znojmě klub Coolna. Byla jsem tam rok a naše zařízení sídlilo přímo v domě, kde Romové bydleli. To byla moje první zkušenost se sociální prací,“ svěřuje se usměvavá žena. close info Zdroj: Archiv Marty Svatuškové zoom_in Protože chtěla poznat svět a naučit se anglickému jazyku, odjela na dva roky do zahraničí, kde pracovala úplně mimo obor. „Nejdříve jsem byla rok v Anglii, kde jsem dělala v hotelích práci od pokojské až po servírku. Vyrazila jsem naprosto bez znalosti jazyka. Na škole jsem se totiž učila německy. Další rok jsem se živila v Rakousku, kde se v hotelu mluvilo také anglicky. Dva roky v zahraničí mne angličtině slušně naučily. Byla to skvělá životní zkušenost," říká. close info Zdroj: Deník / Dalibor Krutiš zoom_in Po návratu do Znojma chvíli pracovala v kontaktním centru. Zde se potkávala přímo s drogově závislými. Později dostala nabídku pracovat pro Salebru. Ta provozuje terapeutickou komunitu, která se věnuje závislým motivovaným ke změně životního stylu. Už roky pomáhá těm, kteří prošli detoxem a rukama psychiatrů. „Je to práce s lidmi jako jakákoli jiná. Člověk z ní ale získává spoustu bonusů. Naši klienti už jsou od drog očištění a přicházejí dobrovolně. To je jiné než třeba v kontaktním centru, kam chodí aktivní uživatelé drog,“ říká. close info Zdroj: Archiv Marty Svatuškové zoom_in Svatušková pracuje tři dny v týdnu prakticky non-stop jen s vyčleněnou dobou na spánek. „Dopoledne dělám běžnou sociálně právní činnost. Odpoledne pak spolu s klienty sportujeme, běháme, hrajeme pinec nebo si jen tak povídáme. To mne baví nejvíc. Zároveň mám příležitost účastnit se odpoledního programu, kde jsou skupinové terapie,“ naznačuje sociální pracovnice. close info Zdroj: Archiv Marty Svatuškové zoom_in Sama si v životě prošla těžkou zkouškou. „Měla jsem rakovinu kůže. Byl to kontakt se svoji vlastní smrtelností. Naštěstí jsem kolem sebe měla rodinu a přátele, se kterými jsem své trápení mohla sdílet. Byli tu pro mne a dovolili mi prožívat všechny emoce. Ale nejvíc jsem plakala sama se sebou. Také jsem vyhledala pomoc odborníků, navštěvovala jsem i psychologa. Nemoc je naštěstí pryč. Zkušenost s nemocí jako dar, který jsem dostala a musela si vše prožít. Dnes každé ráno děkuji za to, že tu jsem. Chci už žít tak, aby se něco podobného neopakovalo, bez stresu,“ přibližuje. close info Zdroj: Archiv zoom_in Marta Svatušková má mimo jiné ráda i sport. To je její největší relaxace, kdy zapomene na všechny problémy. „Nejraději podnikám horské i vysokohorské túry. Před časem jsem se vrátila z Nepálu, kde jsem byla na měsíční túře po horách se skupinkou přátel. Ráda jezdím na kole, cvičím. Ale také třeba ráda háčkuji,“ svěřuje se žena. close info Zdroj: Archiv Marty Svatuškové zoom_in

Každé ráno děkuji za to, že tu jsem, říká Marta Svatušková