Předchozí
1 z 8
Další

Monika Mažárová učí druhé číst příběhy z věcí. Sama překonává trému

Číst z věcí jejich příběhy, rozeznávat hodnotu jejich svědectví a poznávat historii či přírodu kolem nás učí už sedm let školáky ze Znojemska Monika Mažárová. Ve znojemském Jihomoravském muzeu začala pracovat jako průvodkyně, do roka se stala muzejní pedagožkou a z práce úplně neodešla ani během nynější mateřské dovolené.

Monika Mažárová v roli Bílé paní na hradě Cornštejně.Zdroj: Deník / Ilona Pergrová

Vzpomíná, že k historii a muzejnictví ji nasměrovali dva učitelé. „Prvním byl na základní škole pan Havlín. Učil výtvarnou výchovu a zajímavě vyprávěl o vile Tugendhat. Ta mě hodně zaujala a později na pedagogickém lyceu jsem si vilu vybrala jako téma ročníkové práce. Pochopila jsem, že tohle je obor, kterému se chci věnovat,“ popisuje. Současně ji začalo zajímat i muzejnictví. „Druhým učitelem byl můj nynější kolega ve znojemském muzeu Jiří Kacetl. Na lyceu jsem ho měla na dějepis a pak jsem u něj byla v prváku na vysoké v muzeu na praxi. Tam jsem si řekla, že bych tady strašně ráda pracovala. Letos je to zrovna deset let,“ vzpomíná.

Monika Mažárová.Zdroj: Deník / Martin Moštěk

Když v muzeu v roce 2012 pracovat začala, měl to být původně oddych mezi náročnými léty studia. „Studovala jsem tehdy současně v denním studiu dějiny umění v Olomouci a dálkově muzeologii v Brně. Na prvním oboru jsem dokončila bakalářské studium a na druhém jsem chtěla psát bakalářskou práci právě o edukačních programech v muzeu se zaměřením na Dům umění. A právě tehdy se v Domě umění uvolnilo místo průvodce,“ popisuje třicetiletá muzejnice své počátky.

Monika Mažárová při edukačním programu.Zdroj: archiv Moniky Mažárové

Jak se ukázalo, byla ve správný čas na správném místě. „Už jako průvodkyně jsem chystala první edukační programy a po půl roce mi paní ředitelka nabídla, že bych se mohla stát muzejní pedagožkou. Přijala jsem a dějiny umění pro mě napříště zůstaly koníčkem,“ říká Mažárová.

Monika Mažárová při edukačním programu.Zdroj: archiv Moniky Mažárové

Vzdělávací programy, ať už navázané na stálé expozice muzea či výstavy, osloví ročně tisíce žáků. „Ročně je to přibližně sedm tisíc žáků, nedávno jsem spočítala, že od roku 2012 jich bylo přes čtyřicet tisíc. A moc nás těší, že zájem dál stoupá,“ říká Mažárová.

Monika Mažárová při edukačním programu.Zdroj: archiv Moniky Mažárové

Jak vysvětluje, edukační programy v muzeu učí nejen děti číst z věcí. „Učíme je spojovat předměty s příběhy, rozeznávat a oceňovat jejich historickou hodnotu a jedinečnost svědectví, které podávají,“ vysvětluje Mažárová.

Monika Mažárová při edukačním programu.Zdroj: archiv Moniky Mažárové

Pochvaluje si také rozmanitost své práce. „Věnujeme se jednak širokému okruhu témat od historie přes kulturu a umění až po živou a neživou přírodu. Snažím se také pořád hledat a zkoušet nové metody, aktivity i pomůcky. A samozřejmě žádné dva programy nejsou stejné, o to už se postarají děti. Každá třída je jiná a každý program je proto také jiný,“ usmívá se Mažárová.

Monika Mažárová v roli Bílé paní na hradě Cornštejně.Zdroj: Deník / Ilona Pergrová

Ve své práci musí také překonávat sebe samou. To když provází návštěvníky při kostýmovaných prohlídkách na znojemském hradu nebo na Cornštejně. „Bílou paní na Cornštějně už jsem delší dobu nedělala, ale princeznu při prohlídkách na hradě naposledy v létě, když jsem zaskakovala za nemocnou kolegyni. Nejsem člověk, který by potřeboval veřejně vystupovat a užíval si to. Kdykoliv mám mluvit na veřejnosti, mám vždy trému a jediné co pomáhá, je dobrá příprava. Kostýmované role jsou o něco jednodušší. Tam tréma zůstává v kanceláři a malý zbytek nervozity schová princezna pod své krásné šaty,“ vysvětluje.

Monika Mažárová v roli princezny při kostýmované prohlídce znojemského hradu.Zdroj: archiv Moniky Mažárové