Předchozí
1 z 8
Další

V Tajze jsem viděl zázrak, ale byl to i Mordor, říká cestovatel Mikulášek

Dvaapadesátiletý znojemský podnikatel a dobrodruh Bronislav Mikulášek se před několika dny vrátil s přáteli z dobrodružné výpravy do hlubin Ruské Tajgy. Jeho cesta vedla k druhému největšímu vodopádu v Rusku – Kinzelyuku. „Je to naprostý přírodní zázrak ve výšce 1601 metrů nad mořem. Do nádherného horního jezera tam tají ledovce a sníh, kterého je v místě v zimě i několik metrů. Odtud pak průzračná voda padá tři sta osmadvacet metrů a stéká do průzračného dolního jezera, kde jsme chytali i ryby,“ říká cestovatel.

Historicky první Češi a současně i Moravané putovali Tajgou k vodopádu Kinzelyuk.Zdroj: Archiv Bronislava Mikuláška

Jak přišel na nápad vydat se na cestu? „Čistě náhodou jsem na internetu uviděl fotografii vodopádu. Přes ruské stránky jsem se doklikal na Jevgenije, přírodovědce a průvodce se kterým jsem se nakonec domluvil na naší cestě. Byly to desítky hodin komunikace. Když má člověk velký cíl a věří v jeho uskutečnění, udělá pro to maximum. Na požadovaných třicet kilo zátěže a patnáctikilometrový pochod jsem se dostal po třech měsících. To mě ale ani ve snu nenapadlo, že náročnost putování Tajgou jsou ve srovnání s mým tréninkem nepředstavitelné. Podobně na tom byli i ostatní členové výpravy,“ říká.

Cestovatel Bronislav MikulášekZdroj: Archiv Bronislava Mikuláška

Skupinku nejdříve zavezly terénní Uazy až na hranici parku Tofalaria. „Jeli jsme celý den, v noci něco pojedli a ráno nás čekal první velký brod a rozloučení se s lidmi na dva týdny. Naše skupina čtyř Čechů a dvou ruských průvodců vyrazila směr totální divočina. První dny to byl naprostý šok. Bažiny, březové keře, říční brody, výstupy a sestupy bujnou vegetací, do toho všeho miliardy komárů a mušek, kteří vám vysávají nejen krev, ale i mozek z hlavy. Za vše hovoří naše rychlost cca 1,5 km za hodinu. Když si po hodinách cesty sednete k ohni a sníte hrstku pohanky či polévku ze sáčku, nechce se únavou ani mluvit,“ popisuje.

Historicky první Češi a současně i Moravané putovali Tajgou k vodopádu Kinzelyuk.Zdroj: Archiv Bronislava Mikuláška

Po pár dnech v bažinách a pláních se skupinka dostala do kopců. „Dýchl na nás čerstvý vzduch Sajanských hor, které jsou mimořádně krásné. Cesty ale zahrnují prudké výstupy po skalách, ale i mokrých loukách s ostrým sklonem. Prodírání se pralesem. To vše bez značek a cest, pouze za vedení průvodců. Po týdnu a pětaosmdesáti kilometrech jsme vystoupali na vrchol hory a tam se nám zjevil božský výhled. Já říkám Avatar v přímém přenosu, protože takovou nádheru, čistotu, ryzost q divokost najdete jen na málo místech na zemi. A my jsme byli tam – u bájného vodopádu Kinzelyuk. Jako historicky první Češi i Moravané,“ říká nadšeně.

Historicky první Češi a současně i Moravané putovali Tajgou k vodopádu Kinzelyuk.Zdroj: Archiv Bronislava Mikuláška

Ještě ale nebylo vyhráno. Po dvou dnech odpočinku v ústí vodopádu čekal cestovatele opravdový dezert na závěr. Zelená bariéra hluboké Tajgy táhnoucí se pětačtyřicet kilometrů. „Po třech nocích se nám čtvrtý den podařilo vyjít ve zdraví i z tohoto krásného ,Mordoru‘. Závěrečné dva dny a dvě stě kilometrů v otevřené lodi řekou Kizir už byly téměř pohodové. Hlavně se nepřevrhnout v peřejích do ledové vody! Ale už jsme věděli, že jedeme domů a obrovskou výzvou jsme prošli všichni a ve zdraví, takže nálada se zlepšovala. Byť každému z nás přinesla, dala či vzala naše cesta něco jiného,“ doplňuje Mikulášek.

VodopádZdroj: archiv Bronislava Mikuláška

Velkým osobním zážitkem pro odvážného muže bylo, jak funguje v takovémto prostředí s adrenalinovým nádechem tělo. „Měl jsem velkou obavu o svoje sportem zhuntovaná kolena, protože v jednom nemám křížový vaz a u obou mám odoperované menisky. I přes výjimečnou fyzickou námahu, nedostatek kvalitního jídla a s velmi těžkou zátěží na zádech jsem se vlastně dostal do takové zvláštní euforie. V Tajze jsem nechal pět kilo svojí váhy, čistil jsem se pitím nádherné a čisté vody z řek a jezer, spal jsem velmi málo a ráno cítil každý sval svého těla," vypráví.

VodopádZdroj: archiv Bronislava Mikuláška

Přesto všechno však cestovateli bylo krásně, zdravě a lehko. "Určitě mi pomohla i moje vnitřní komunikace s nejvyšším Bohem místních obyvatel Bajanajem. Ten nás především ochránil a přinesl nám skvělé počasí, kdy pršelo pouze párkrát. Pokud by déšť přetrvával delší dobu, nedovedu si vůbec představit takovou cestu absolvovat,“ svěřuje se.

Historicky první Češi a současně i Moravané putovali Tajgou k vodopádu Kinzelyuk.Zdroj: Archiv Bronislava Mikuláška

A kde bude možné dozvědět se více o této oblasti a expedici? „Už v tuto chvíli zpracovávám svoje filmové záběry a fotky a dostanu ještě od našich průvodců fantastické materiály z jejich dronu, kterým natáčeli ta nejkrásnější údolí a hory, samozřejmě včetně snímání vodopádu Kinzelyuk ze všech možných stran. To vše budu promítat na cestovatelském festivalu Cesty světem 24. a 25. ledna příštího roku ve Znojmě. 

Historicky první Češi a současně i Moravané putovali Tajgou k vodopádu Kinzelyuk.Zdroj: Archiv Bronislava Mikuláška