Jaká je v monokraticky postaveném úřadu ombudsmana role zástupkyně veřejného ochránce práv?
Zástupce veřejného ochránce práv je volen úplně stejným způsobem jako ombudsman, což mu dává trochu výjimečné postavení ve srovnání s ostatními zástupci vedoucích funkcionářů. Je samozřejmě závislý na veřejném ochránci práv, který může, ale nemusí svěřit část agendy do jeho pravomoci a k jeho rozhodování. Od počátku existence úřadu ombudsmana se tak dělo zhruba v polovině agendy.

Co když to Stanislav Křeček neudělá?
Pevně věřím, že pan ombudsman mi část agendy svěří, jak velí tradice. Mám pro něj dokonce návrh, aby mi svěřil lidskoprávní oblast. Celý svůj profesní život, tedy přes dvacet let, se zabývám právě ochranou menšin a zranitelných skupin obyvatel.  Z mého pohledu je tato tematika, jíž se úřad ombudsmana musí se zákona věnovat, velmi důležitá. Proto stojím o to, aby ji pan doktor Křeček svěřil mně. Doufám, že až ve čtvrtek přijede do Brna, najdeme společné řešení.

Neobáváte se, že v tomto bodě mezi vámi dojde ke střetu, neboť právě tato agenda je tou částí náplně ombudsmanovy práce, kterou Stanislav Křeček bagatelizuje? Známý je například jeho výrok, že Romové se mají o svá práva starat sami a že ombudsman má hlavně pečovat o zájmy většiny. Pokud se lidskoprávní tematiky ujmete s plným nasazením, možná u něj narazíte.
Byla jsem poslanci zvolena se svojí lidskoprávní minulostí a zkušeností. Předpokládám tudíž, že sněmovna chtěla mít v úřadě ombudsmana na místě zástupce člověka s konzistentními názory na tuto oblast. Chci proto navázat na to, co tato instituce dělala a dělá v otázkách rovného zacházení a diskriminace, monitoringu Úmluvy o právech zdravotně postižených, v oblasti práv osob omezených na svobodě, kde hodlám využívat veškeré kompetence a zákonné povinnosti, které úřad ombudsmana má. Lidé by v něj měli mít stále stejnou důvěru, což znamená, že se na ombudsmana může obrátit každý, kdo si myslí, že je diskriminován a veřejný ochránce práv by mu mohl pomoci. A i když nepomůže, protože k tomu nemá kompetenci, poradíme mu, jak má postupovat dál, na koho se obrátit. Přeji si, aby důvěryhodnost naší instituce ve všech agendách zůstala zachována. Každý člověk si musí být jist, že mu ombudsman v rámci svých kompetencí pomůže či poradí, jak postupovat dále.

Měl by se ombudsman stát národní lidskoprávní institucí, jak o to usilovala Anna Šabatová?
Myslím, že ano. Pravomoci, které ombudsman v posledních letec získal, k tomu logicky vedou. Pokud takovou instituci máme mít, pak by bylo správné, aby se jí stal úřad, který již takové kompetence i zkušenosti má. Bylo by nesmyslné zřizovat novou instituci s daleko většími finančními náklady.

Jak vnímáte hlasy z pravé části politického spektra, že úřad veřejného ochránce práv by se naopak měl ztenčit a vrátit se k počátkům své existence, kdy se především zastával občanů před zvůlí úřadů? Koneckonců i Stanislav Křeček by rád lidskoprávní agendu potlačil.  
S panem Křečkem jsem ještě osobně nehovořila a určitě o tom budeme diskutovat. Slíbili jsme si, že si vyměníme názory na chod celé instituce. Osobně si nemyslím, že by institut ombudsmana měl být vracen zpět do doby před dvaceti lety, byť platí, že stížnosti občanů na postup veřejné správy stále tvoří podstatu jeho práce. Poslanecká sněmovna proto také schválila rozšíření jeho působnosti v lidskoprávních agendách. Lidé si zvykli na to, že od této instituce dostanou pomoc, když si myslí, že jsou kráceni na svých právech z důvodu věku nebo omezení na svobodě.

Bývalá ombudsmanka Anna Šabatová neviděla ráda, když se její zástupce Křeček vyjadřoval v médiích a na sítích k různým kauzám, na něž měl úřad a ona osobně jiný názor. Vy asi také budete mít v mnoha věcech jiný pohled. Budete ho ventilovat veřejně?
Jsem člověk dialogu a věřím, že se dokážeme s panem Křečkem dohodnout. Proto mu chci nabídnout, že si vezmu na starosti lidskoprávní agendu a budu ji vyřizovat dle zákona a v souladu se svým vědomím a svědomím. Nechci nic předjímat, ale pokud bychom se nedomluvili, zvážila bych, co dál. Nyní chci ale všechny navenek i dovnitř úřadu uklidnit, že snaha o dohodu bude z mé strany velká a věřím, že do konce týdne se nám ji podaří dosáhnout.

 KDO JE MONIKA ŠIMŮNKOVÁ

• Narodila se roku 1972 v Praze.
• Vystudovala Právnickou fakultu UK, v roce 2002 složila advokátní zkoušky.
• V letech 2004-2010 byla zástupkyní ředitelky Nadace Naše dítě, v roce 2015 se stala její ředitelkou, poté byla poradkyní ministrů školství pro oblast společného vzdělávání.
• V letech 2011-2013 byla zmocněnkyní vlády pro lidská práva.
• V roce 2014 obdržela Cenu Právník roku v kategorii Občanská a lidská práva.
• V roce 2018 působila jako právnička Českého helsinského výboru.
• Byla dlouholetou členkou Výboru pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva, Pracovní skupiny pro porodnictví při Radě vlády pro rovnost žen a mužů.
• Loni 27. listopadu byla sněmovnou zvolena zástupkyní veřejného ochránce práv.