Kliknutím zvětšíteŽidovská rodina Frankových pocházela z Německa a v Amsterdamu se usadila po nástupu Adolfa Hitlera k moci. Annin otec Otto Frank tam provozoval prosperující výrobní podnik, ale po okupaci Nizozemska hitlerovskými vojsky v roce 1940 se nebezpečí pro Židy začalo opět zvyšovat. V červenci roku 1942 se musela celá rodina, tedy Otto, jeho žena Edith a jejich dvě dcery Anna a Margot, ukrýt před deportací do koncentračního tábora v přístavku za skladištěm firmy. Vchod do přístavku, nazývaného také jako zadní trakt, byl zakryt regálem s šanony.
Koncem července rozšířila seznam ukrytých ještě tříčlenná rodina Hermanna van Pelse a v listopadu Frankových rodinný přítel, židovský zubař Fritz Pfeffer.
Ve slunečný a teplý den 1. srpna 1944 vešlo kolem půl jedenácté do budovy bývalého Frankova podniku několik detektivů jednotky nizozemské policie spolupracující s nacisty, které vedl esesák jménem Silberbauer. Tým začal provádět domovní podniku a skončil až před regálem ukrývajícím tajný vchod do židovské skrýše. Dva z policistů už měli s hledáním tajných skrýší bohaté zkušenosti a vchod odhalili. Všech osm ukrytých lidí bylo vyvedeno ven. Na podlaze zůstal ležet deník tehdy patnáctileté Anny, který se podařilo uschovat jednomu ze zaměstnanců Otty Franka, jenž byl ke svému někdejšímu zaměstnavateli loajální.
Odvlečené ženy skončily v koncentračním táboře Bergen-Belsen, muži v Osvětimi. Konce války se ze všech osmi dožil pouze Otto Frank. Ostatní, včetně Anny, se připojili ke stovce tisíc nizozemských Židů (třem čtvrtinám židovské populace země) zavražděných nacisty.
Židy udal jiný Žid, tvrdí vyšetřovatelé
Když byl v roce 1947 poprvé zveřejněn deník Anny Frankové, kladlo si hodně čtenářů otázku, kdo asi ukryté židovské rodiny udal. Po odpovědi pátral několik let také Otto, podle současných závěrů vyšetřovatelů s tím však začátkem 60. let nečekaně přestal. Po stopě záhadného udavače se během uplynulých desítek let opakovaně vydávali policejní vyšetřovatelé i bezpočet historiků, z žádné teorie však nikdy nevyplynul pevný závěr. Aspoň do současnosti.
V roce 2016 se na tento problém zaměřil vyšetřovací tým pod vedením bývalého agenta FBI Vince Pankokeho, který do pátrání zapojil i moderní technologie. Jeho závěr? Udavačem prý byl židovský notář Arnold van den Bergh, jenž tak chtěl zřejmě zachránit sebe a svou vlastní rodinu.
Tento muž zůstával podle současného vyšetřovacího týmu dlouho mimo podezření, protože nepatřil mezi sousedy Frankových a ani pro ně nepracoval, přičemž dosavadní pátrání tipovala pachatele nejčastěji právě mezi těmito dvěma skupinami. Arnold van den Bergh byl prominentní židovský obchodník, který žil v Amsterdamu s rodinou i dětmi.
Po vpádu německé armády do Nizozemska se jako významný představitel židovské obce stal členem amsterdamské židovské rady, tedy orgánu, který nacisté zřizovali ve všech okupovaných zemích za účelem prosazování nacistické politiky v rámci židovské komunity.
V roce 1943 byla tato rada rozpuštěna a její členové byli spolu se svými rodinami posláni do koncentrančních táborů, kde měli být jako nepohodlní svědci zlikvidováni. Vyšetřovací tým ale zjistil, že van den Bergh nadále žil i s rodinou v Amsterdamu. To vedlo detektivy k hypotéze, že zřejmě Němcům výměnou něco nabídl.
„Jako zakládající člen Židovské rady mohl být zasvěcen do toho, na jakých adresách se Židé schovávají. Když přišel o veškeré možnosti ochrany, jimiž se snažil zajistit sebe a svou rodinu před transportem, musel nacistům poskytnout něco cenného, s čím byl v kontaktu, aby to jemu a jeho ženě umožnilo zůstat v bezpečí,“ uvedl bývalý agent FBI Pankoke v rozhovoru se stanicí CBS News.
Tým podle něj také zjistil, že o zradě van den Bergha byl po válce informován prostřednictvím anonymního vzkazu také Annin otec Otto Frank, ale pravděpodobně se rozhodl nechat si to pro sebe, aby tím nenahrál antisemitům. „Možná cítil, že kdyby to vytáhl, tak jenom přileje oleje do ohně,“ řekl Pankoke v pořadu CBS 60 minutes.
Podle nizozemských novin de Volkskrant zemřel van den Bergh v roce 1950. Jeho vina není zcela prokázána, závěry vyšetřování se zakládají pouze na indiciích. Podle ředitele nizozemského Muzea Anny Frankové Ronalda Leopolda však nový výzkum „vygeneroval důležité nové informace a fascinující hypotézu, která si zaslouží další výzkum“.
Vyšetřovací tým snů
Celé vyšetřování popisuje nová kniha „Zrádce Anny Frankové“ kanadské autorky Rosemary Sullivanové, jež se na pulty knihkupectví dostává právě nyní.
Bývalý zvláštní agent FBI Vince Pankoke byl podle stanice CBS News už pár let v důchodu, když se mu v roce 2016 ozvali jeho nizozemští kolegové s tím, zda by nechtěl řídit pátrání po tom, kdo v roce 1944 zátah na úkryt Frankových vyvolal. Pankoke totiž v minulosti vyšetřoval v FBI kolumbijské drogové kartely a práce ho několikrát zavedla i do Nizozemska.
Když se rozhodl vyšetřování zúčastnit a přicestoval do Nizozemska, dostal podle svých slov k ruce vyšetřovací tým snů: jeho kolegy se stali investigativní psycholog, vyšetřovatel válečných zločinů, historici, kriminalisté plus armáda archivních badatelů. Tým pak strávil šest let na luštění tohoto „studeného případu“ pomocí moderních vyšetřovacích technik, včetně použití počítačových algoritmů k hledání spojení mezi mnoha různými lidmi.
Zvláštní pozornost přitom věnoval dobovým záznamům o zatčeních. Nacisté byli odhodláni zbavit Nizozemsko v rámci tzv. konečného řešení židovské otázky všech židovských obyvatel. V roce 1942 byli Frankové mezi asi 25 tisíci Židy, kteří se skrývali po celé zemi. A němečtí vyšetřovatelé lidi přimět, aby mluvili.
„Jejich typickým modem operandi bylo, že každému, koho zatkli, položili nejdříve otázku: Víte, kde se skrývají nějací další Židé?“ popisuje Vince Pankoke. „Proto jsme začali mapovat všechna zatčení předcházející razii na přístavbu, případně následující těsně po ní, abychom našli nějaké spojení, které by nám naznačilo, jak od jednoho zatčení docházelo případně k dalším, až po onu osudovou razii.“
Další podezřelí a další hypotézy
Popsaný způsob dovedl vyšetřovatele i k některým dalším podezřelým, nikoli pouze van der Berghovi. Jedním z nich byl například Willem van Maaren, zaměstnanec ve skladišti, za nímž se Frankovi skrývali, kterého nizozemská policie při svém vyšetřování rovněž vyslýchala.
„Po válce byl hlavním podezřelým číslo jedna. Pracoval dole ve skladu. Byl velmi nedůvěřivý a záludný, ve skladu totiž kradl. Byl to zloděj, ale nebyl to zrádce ani antisemita. A měl motivaci Frankovy nezradit, protože kdyby to udělal, byl by podnik uzavřen a on by přišel o práci,“ uvedl Pankoke.
Další podezřelou byla žena jménem Ans van Dijková. Ta měla před válkou v Amsterdamu kloboučnictví, ale protože pocházela z židovské rodiny, musela v roce 1941 obchod zavřít. Zpočátku pomáhala dalším židovským obyvatelům města vyřídit si falešné doklady a najít úkryty, po dvou letech však byla prozrazena a předvedena k výslechu.
Nacistický vyšetřovatel Peter Schaap uzavřel s vystrašenou ženou dohodu: nechá ji na svobodě, pokud bude donášet na jiné Židy. Ans van Dijková souhlasila, a do své nové „práce“ se dokonce vrhla se vší vervou. Během několika týdnů udala devět lidí, včetně svého bratra, jeho manželky a třech dětí. Byla dokonce tak výkonná, že se brzy stala jakousi manažerkou celého udavačského týmu. Osobně byla zodpovědná za deportaci 145 Židů, u nichž si nejprve získala důvěru a následně je vehnala do pasti.
Jako možnou zrádkyni Frankových ji před časem označil Gerard Kremer, syn jednoho nizozemského odbojáře. Ukazovalo na ni to, že operovala v těsné blízkosti domu, kde se ukrývali, a Kremerův otec ji tam prý přistihl, jak se bavila s několika německými vojáky jen pár dní předtím, než byli Frankovi odhaleni a zatčeni. Dijková byla po válce za své činy popravena, v případě rodiny Frankových se ale její vina nikdy neprokázala.
Na další podezřelou upozornil před několika lety synovec sekretářky, která pracovala pro Otto Franka. Podle něj židovskou rodinu udala její sestra Nelly Voskuijlová, jež po čtyři roky kolaborovala s gestapem. Svědectví prý o tom podali další rodinní příslušníci.
V roce 2016, tedy přibližně v téže době, kdy bylo zahájeno současné vyšetřování, přišli muzejní badatelé z Muzea Anny Frankové pro změnu s myšlenkou, že nemuselo jít vůbec o zradu a ukryté rodiny se mohly stát obětí náhodné razie kvůli vyšetřování podvodů s potravinovými lístky. Výzkumníci k tomu vedl objev jindy spíše přehlížené pasáže z Annina deníku z března 1944, kdy zaznamenala zprávu o zatčení dvou prodejců právě kvůli potravinovým lístkům. Oba tito prodejci dříve pracovali pro Otto Franka a pomáhali mu i poté, co se s manželkou a oběma dcerami ukryl.
Anna si 14. března zapsala, že dvojice zajišťovala potravinové lístky také pro ni a ostatní. K tomu byl zatčen i muž, jemuž Frank svůj podnik předal. Nacisté nového ředitele obvinili z toho, že zamezoval tomu, aby jeho zaměstnanci byli odesíláni do pracovních táborů. Historici proto dospěli k závěru, že k razii vedloo právě vyšetřování podvodů s potravinovými lístky. Tuto teorii podporuje i skutečnost, že zprávu ze zatýkání vyhotovili vyšetřovatelé hospodářské kriminálky, a nikoliv oddělení, které se zabývalo pátráním po uprchlých lidech.
32
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
