Je pozdní odpoledne, 28. května 2019. Náměstí skrápí déšť, což nikterak neubírá na odhodlanosti možná až tří stovek účastníků demonstrace.

„Když iniciativa Milion chvilek pro demokracii začala organizovat demonstrace za nezávislost české justice vyvolané kroky premiéra, obraceli se na mě lidé, jestli ve Znojmě také něco uspořádám. Jsem teď ale pracovně hodně vytížená a říkala jsem si, že to přeci může uspořádat každý a potom bych se ráda zúčastnila nebo pomohla. Když jsem zjišťovala, že nikdo z okolí nereaguje, rozhodla jsem se nenechat věci spát a tuto demonstraci zorganizovat Jsem moc ráda, že vás přišlo i přes nepřízeň počasí tolik. Děkuju vám,“ říká ke shromážděným schouleným pod deštníky organizátorka akce Martina Špačková.

Mezi stovkami účastníků protestu proti stavu české justice a prakticky proti premiérovi Babišovi i proti některým krokům prezidenta Zemana jsou někteří současní i bývalí komunální politici, lékaři, podnikatelé, umělci, učitelé, studenti i mladé rodiny s dětmi.

„S manželkou chodíme na demonstrace delší dobu. Zúčastnili jsme se jich jak v Praze tak v Brně. Bylo nám líto, že doma ve Znojmě se nic takového nepořádá. Když jsme zjistili, že tu akce bude, rádi jsme přišli. S myšlenkou, kterou vyjadřuje spolek Milion chvilek pro demokracii souhlasíme. Nechceme mít za premiéra trestně stíhaného člověka a nesouhlasíme s celkovým stavem práva v republice. Ať to, jak si představu o ústavě přetváří prezident Miloš Zeman nebo to, jak si utváří představu o českém právu pan Andrej Babiš,“ říká známý znojemský filmař Vítězslav Otruba.

Na schodišti u morového sloupu se střídají řečníci. „Buďme realisté. Naše protesty mnoho nezmění. Politici se ve vládě budou držet, budou dál vymýšlet svoje výklady ústavy a já nevím co všechno. Pokud však náměstí budou plná lidí, oni to hlavní neudělají. Netroufnou si na žádnou akci. Každý politik se bojí občanské neposlušnosti. Buďme připraveni na náměstí opět vyjít a zdvihnout prst, aby demokraticky zvolená většina politiků nezměnila naši svobodu v nesvobodu,“ říká prezident uznávaného hudebního festivalu Hudba Znojmo a bývalý aktivní komunální politik Jiří Ludvík.

Zdroj: Deník / Dalibor Krutiš

Mezi řečníky se objevuje i starosta Moravského Krumlova Tomáš Třetina. „Na hradě máme ústavním soudem uznaného lháře, v čele vlády udavače a estébáka. Nectí se tu základní principy ústavy. Je potřeba to hlasitě říkat. Chovejme se k sobě slušně, muži jako gentlemani, ženy jako dámy. Slova jako promiňte, prosím, děkuji, patří k základnímu slovníku každého slušného člověka,“ říká mimo jiné Třetina a sklízí bouřlivý potlesk.

Po několika projevech, které provází tu frenetický potlesk, tam pískot, děkuje pořadatelka všem přítomným.

Na schody morového sloupu nakonec vystupuje zpěvačka Adéla Vančurová. Začíná zpívat hymnu České republiky. Několik stovek lidí s citem zpívá s ní. „Kde domov můj? Kde domov můj?“ Lidé zpívají a snad i přemýšlí o tom, kde je skutečně jejich domov a zda chtějí žít v takové společenské a politické situaci, která se v České republice objevila poprvé za posledních téměř třicet let. Za dobu, po kterou se země od roku 1989, tedy od Sametové revoluce pokouší žít v demokratické a svobodné zemi.

Po necelé hodině se lidé v klidu rozcházejí. V dolní části náměstí konají velmi poctivě svoji práci strážníci městské policie. Co dělají? Řeší velmi špatně zaparkované auto patrně jednoho z účastníků demonstrace. Snad ten člověk chtěl vše stihnout, ale nenašel parkovací místo. Jeho blikající oranžová světla si st strážníci fotí. Asi dostane pokutu. „Klidně to zaplatí za něj,“ říká muž kamarádovi, sledujíc přísné tváře mužů zákona.