Šestašedesátiletý konstruktér prožil v Hrušovanech prakticky celý profesní život. „Do Výzkumného ústavu potravinářského jsem nastoupil po škole a pracoval jsem ta až do zrušen prototypové dílny v roce 2008,“ uvedl Fousek. V rozhovoru mluví i o tom, co udělal pro to, aby neseděl pořád u počítače a kam rád chodí na vycházku.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: Deník

Jak jste se dostal k zájmu o místní historii?

Při jedné nedělní vycházce před čtyřicet lety, v roce 1981, jsem při focení rodiny jen tak mimoděk vyfotografoval pohled na Hrušovany. Tato první fotografie mě přivedla k nápadu začít s jejich fotodokumentací rozvoje mého rodného města a sbíráním historických fotografií.

Co považujete za největší úspěch?

Loni vydanou knihu Hrušovany nad Jevišovkou. Ta je završením mé sběratelské činnosti, snažil jsem se do ní umístit převážnou část materiálů, které se mi podařilo v průběhu třiceti devíti let sesbírat. V minulosti jsem vydal dvě menší knihy s fotografiemi, v roce 1997 první CD s fotografiemi, které jsem v roce 2004 a 2014 aktualizoval.

Je tím vaše bádání o místní historii uzavřené?

Mám ještě několik černých míst ve fotodokumentaci, proto bych uvítal jakoukoliv fotografii, na které jsou vidět staré Hrušovany. Rovněž bych uvítal zajímavé vzpomínky a doplnění historie Hrušovan, které čtenáři nenalezli v mé knize. Spolek pro hrušovanský zámek k tomu na svých stránkách zřídil rubriku články, kam může kdokoliv zaslat svůj příspěvek.

Máte nějaké další badatelské plány?

Byl bych rád, kdyby se Spolku pro hrušovanský zámek a městu podařilo získat dotace na opravu zámku a podařilo se zde poté vytvořit expozici o historii Hrušovan, na které bych se rád podílel.

Máte při vašem bádání čas i na nějaké další koníčky?

Jsem profesí konstruktér a strojař, většinu pracovního života jsem působil v Hrušovanech ve Výzkumném ústavu potravinářském. Zažil jsem počátky projektování na počítačích, focení také znamená hodiny u počítače. Proto jsem si před asi třinácti lety udělal řezbářský kurs a řezbářství je další věc, které se rád věnuji a hodně mně baví. Také rád jezdím na kole a poslouchám reprodukovanou hudbu.

Na které ze svých řezbářských výtvorů jste nejvíce hrdý?

Mám už asi 120 různých sošek a reliéfů, mimo jiné jsem vyřezal pěkný velký betlém.

Co říká vaše rodina na to, co děláte pro ostatní?

Nemá námitek a podporuje mě.

Kam nejraději jezdíte na dovolenou?

Nemám nějaké konkrétní vyhraněné místo, ale mám rád dovolenou spojenou s vodou nebo horami a především, kde není moc lidí.

Máte nějakou knihu z dětství, na kterou stále rád vzpomínáte?

V dětství jsem moc nečetl, ale utkvěla mi v paměti kniha Strýček indián od A.V. Friče a také Babička, což nikdo nechápe, jak jsem ji mohl v tom věku číst.

Máte nějaký film, který vás vždycky pobaví, zaujme?

Je jich spousta, ale nikdy nezklamou Světáci.

Podělíte se s námi o recept na vaše nejoblíbenější jídlo?

Je to staré zřejmě německé jídlo, které vařila má maminka a u nás doma se tomu říkalo Šnaks. Je to jednoduché jídlo – široké nudle, nebo těstoviny se smíchají s rozšťouchanými bramborami v poměru cca 2:1 až 1:1 ochutí dozlatova osmaženou cibulkou a podává se se sterilovaným okurkem.

Máte tip na zajímavou vycházku či výlet v okolí Hrušovan?

Pěkná vycházka je lesem Hoja na Emin zámek a zpět do Hrušovan kolem řeky Jevišovky. Zvláště na jaře za kvetoucích akátů je to moc pěkná procházka. Další pěkné místo trochu dále, asi dvacet kilometrů jsou Dunajovické kopce.

S jakou historickou osobností byste se rád potkal a proč?

S Janem Werichem, rád bych si s ním povídal o životě a lidské blbosti.

Kdo vám nejvíce s činností pomáhá?

Nejvíce mi pomohl a pomáhá starosta Miroslav Miloš, pan Bohuslav Válek, který mi pomáhal především s překlady starých německých textů a dále nesčetné množství hrušovanských obyvatel, kteří mi svým vyprávěním, vzpomínkami, poskytováním fotografií a všemožných rodinných dokumentů poskytli cenné informace.