Sbohem lásko!

J.R. STEHLÍK

Je tu rozdíl, já a Judita.
Mě ta její báseň tak moc neříká.
Mám z ní trochu bázeň,
Říká se: i strach.

Už však nevím,
která z nich to byla.
Jistě ne ta roztomilá:
„Chumelí se, chumelí,“
V níž se děti válejí.

Já, kdybych to zkusil,
Básnit taky tak,
Byl bych sebevrah.
Ale stejně obdivuji
Její slova
Často nová.

Tak jako se strachuji, že tím novým proudem
Těžko asi propluji.
A tak, lásko, sbohem!
Políbím Tě, múzo má –
Rozloučím se vlídným slovem
A obejmu rukama.

 

Když hrana zvoní Múze

JUDITA ŠRÁMKOVÁ

Když hrana zvoní Múze
duše zavzlyká
od té minuty
jen těžce polyká

Nevěřím však ale
pane J.R. Stehlíku,
že Ona pro Vás nemá
něco v kufříku

A jestli je to tma,
jíž Vás "Judita" zaskočila
budiž pro Vás světlo,
aby Múza žila!

Neb tma je tmou proto,
že přichází větší světlo nové
a s ním i Vaši
noví modří dnové

Vítám Vaši Múzu
i s novým kufříkem
a všechny jako Vy
díkem s šeříkem…