„Natáčení jsem si tehdy neskutečně užil. Jenže další nabídky už byly jen z televizí a scénáře se mi vůbec nelíbily. Takové nabídky jsem začal odmítat a říkal jsem si, že počkám na další podobnou velkolepou věc. A tohle řeším dosud,“ povídá v rozhovoru pro týdeník Naše Znojemsko rodák z Vranova nad Dyjí.
Před deseti lety jste měl našlápnuto na skvělou kariéru. Hrál jste v pražském Divadle Na zábradlí, dostal jste angažmá v Národním divadle… Proč jste dnes doma ve Vranově a nehrajete?
Do nájezdu hvězdné kariéry přišly děti. Moje blahorodička tehdy otěhotněla a zjistili jsme, že budeme mít dvojčata. Já jsem kluk z vesnice a stěžejní pro mě bylo to, že nechci svoje děti vychovávat ve městě. No a divadlo se pochopitelně k městu pojí.
Pavel Gajdoš
O něm: Devětatřicetiletý absolvent Janáčkovy akademie múzických umění v Brně pochází z Vranova nad Dyjí.
Rodinný stav: Jak sám říká, se svojí blahorodičkou má čtyři skvělé děti.
Koníčky: Leze po skalách, pracuje se dřevem.
Jak relaxuje: Lezením na slovenské Kysuci, kde má u své chalupy horolezeckou stěnu.
Co mu nejvíc chutná: Bryndzové halušky.
Oblíbené pití: Strejdovo pivo.
Kam rád chodí: Vrásové skály ve Vranově nad Dyjí.
Ani nabídky filmařů vás nezlákaly?
Odmítal jsem různé laciné seriály a rozhodli jsme se, že se z Prahy, kde jsme žili, odstěhujeme. Paradoxně jakmile jsem z Prahy odjel, začalo se objevovat ještě víc nabídek. Třeba jsem se zúčastnil sedmdesáti castingů na různé reklamy. Nakonec jsem jednu natočil. Byla na nějaké francouzské pivo. Hrála tam známá irská kapela a slavná francouzská herečka. Já hrál číšníka. Položil jsem na stůl pivo, mrknul jsem do kamery a bylo hotovo. Jenže mne z ní nakonec vystřihli a bylo po penězích…
Takže jste přestál hrát zcela?
Ivan Trojan mi pořád nadává, že nehraju. Říká mi: Takovej talent a on ho promarní doma! Teď povídám kolegům, že jsem na mateřské dovolené, abych je naštval. Občas něco natočím, moderuju. To nás živí. Třeba vánoční kamion na známou limonádu. Na ten ale kamarády nezvu.
Nedávno jste si střihl roli v autorské hře Milana Nováčka Ve stínu drátů. Jaké to bylo?
Je úžasné, jak člověk bez studijní průpravy dokáže napsat scénář. Je to, jak Milan říká, mrazivá fraška z dob hluboké totality. Máme za sebou premiéru v Lukově ve Stodole U Čabalů. První repríza bude 16. listopadu ve znojemském hudebním klubu Gogo. A pak bychom rádi tuhle věc hráli studentům středních škol.
Vraťme se k začátkům vašeho herectví. Kde jsou?
Kamarád Mirek Hrabě, také herec, mě dovedl do dramatického kroužku ve Znojmě. Tam jsme s Martinou Výhodovou dělali Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda. Tehdy mě herectví opravdu začalo bavit. Zajímavé věci se totiž začínají dít až na jevišti, kdy se třeba při improvizaci zrodí nějaká přidaná hodnota. A to mě baví.
Máte spolužáky i z dnes již neexistující první soukromé střední školy ve Znojmě. Vzpomenete si někdy ještě?
Jasně. To byla škola! Přihlásili mě tam rodiče s představou, že budu velký podnikatel. První půlrok jsem tu školu fakt žral. Dokonce jsem si chtěl koupit takový ten podnikatelský kufřík. Ale pak mě škola bavit přestala. Představte si, že nám třeba zakazovali pohybovat se tam v džínách. Chodil jsem na vyučování jen dvakrát týdně. Častěji jsem byl na koberečku v ředitelně. Jenže vyhodit mě nemohli, rodiče studia platili.
Pak vám hrozila povinná vojenská služba…
No právě. Po střední škole jsem byl v létě, až na konci prázdnin, v Uherském Hradišti na letní filmové škole. Volal mi táta a říká mi: Hele, měl bys tu vojnu nějak řešit. Vždyť prvního září rukuješ! Já samozřejmě chtěl modrou knížku, ale na nějakou skoliózu jsem to prostě neuhrál. Jak jsem tak ukončil hovor s tátou, bylo to v hospodě, přijdu ke stolu a říkám: Tak to je v p…, já za týden rukuju! U stolu seděla nějaká holka a říká mi: No ale počkej, tady ve Zlíně je vyšší herecká škola a tam bys mohl nastoupit. Za týden dělají přijímačky.
Tehdy se tam hlásilo spousta holek a kluci minimálně. Brali všechny. Naučil jsem se básničku, myslím Turgeněva, a jel jsem tam. Vzali mě. Byl jsem v ročníku se sedmi holkama. Kluci jsme byli jen dva. Pak mi kolega pomohl k přijímačkám na JAMU a vyšlo to. Hlásilo se tam čtyři sta lidí, vzali deset.
Zpět domů. Dozvěděl jsem se, že chystáte něco ve Znojmě.
To je projekt Tvoříme Znojmo, v němž vyhrála i kamarádka Klára Jordánová. Děláme dětské hřiště na Náměstí Armády, dřevěné průlezky, kladiny, houpačku a další prvky. Budou už tento týden.
