Stejného názoru je i matka pravidelné účastnice táborů Milada Chovancová z Mutěnic na Hodonínsku. „Dcera jezdila do Hornic a tam je vždy zakazovali, což bylo dobře. Když se mnou totiž mluvila moc často, tak byla velmi rozlítostněná,“ vzpomínala Chovancová. Když chtěli rodiče dětem zavolat, tak se mohli v sedm večer spojit s vedoucími, kteří jim ratolesti k telefonu předali. Dceři místo telefonátů posílala dopisy a krabice sladkostí.

Středisko volného času ve Znojmě na svých táborech mobily také nezakazuje, ale snaží se přesvědčit rodiče, aby je dětem nedávali. „Nejsnazší je to u nejmenších, ty je tolik nevyžadují, a když je potřeba napsat dopis, pomohou jim naši vedoucí,“ sdělila ředitelka Hana Bílková.

Někdy elektronika dětem brání zapojit se do táborového programu. „Snažíme se je zabavit venkovními činnostmi, aby se ani chvíli nenudily. Ale měli jsme letos dívku, která nebyla schopná bez mobilu existovat, to jsem za sedmnáct let nezažil,“ dodal Frieb s tím, že jde o extrémní případ.

RADIM KŘÍŽ