Jak vlastně hospůdka Na Věčnosti vznikla?

Byl to nápad tří kamarádů. Mně, Martinu Moltašovi a Petru Filovi se sklep moc líbil, hlavně ta klenba, a protože nás všechny zajímala hudba, řekli jsme si, že by z toho byl pěkný klub. První koncert proběhl třiadvacátého června roku 1995. Šlo o brněnskou kapelu E, v níž účinkoval Vladimír Václavek a Josef Ostřanský.

Nakolik byly začátky obtížné?

Koncerty jsme odstartovali brněnskou alternativní scénou, což byl například již zmiňovaný Vladimír Václavek, Iva Bitová nebo Ty Syčáci. Vzhledem k tomu, že byla devadesátá léta, doba, kdy byl hlad po takové kultuře, tak žádné problémy jsme neměli a kapely se sháněly velmi dobře.

Které významné kapely se vám podařilo pro Věčnost získat?

Tak určitě největším úspěchem bylo dostat na naše pódium legendu undergroundu The Plastic People of the Universe. K dalším významným vystoupením bych zařadil účinkování zahraničních skupin jako například Once Upon A Time, němečtí Klar, mezinárodní Metamorphosis a nebo také Deep Sweden.

Když se zmiňujete o Plasticích, jak vůbec proběhla oslava sedmnáctých narozenin Na Věčnosti?

Myslím, že skvěle. Přišlo kolem sta lidí. Museli jsme dokonce přizpůsobit prostor, aby se tam vešli. Vyklidili jsme několik stolů, takže půlka míst byla na stání a půlka na sezení. Bylo připravené i občerstvení. Všem se koncert moc líbil.

Ohlédnete-li se zpět, proměnila se v průběhu let hudební scéna hospůdky?

Tak záběr od úzké alternativy se rozšířil například o etnickou hudbu, jazz nebo word music. Především ale dbáme na to, aby šlo o hudbu něčím osobitou, která má nějakou hloubku.

Hospůdka je také rozšířena o restauraci. Co bylo podnětem?

Restaurace se otevřela v roce 2001 z Petrovy iniciativy. Dal se totiž na vegetariánství a tady nic takového nebylo. Tak jsme se rozhodli otevřít vegetariánskou restauraci, která bude ladit s duchem hospůdky.

S Věčností je spojen i Šramlfest. Kde se nachází jeho kořeny?

Myšlenka na tento festival vznikla při poslechu šramlové skupiny Pláče kočka. Zvuky houslí, kytary, banja, trubky a saxofonu se vzájemně mísily a mě napadlo, co dát takto různé skupiny na jedno pódium, dostat hudbu do ulic. Nápad nadchl i další přátele, kteří se pohybovali na poli divadla či výtvarna, a tak se zrodil Šramlfest.

Máte nějaké nové plány do budoucna?

Žádné velké plány nemám. Navíc řeším věci, jak přicházejí. Zatím se mi Věčnost líbí tak, jak je. Rozhodně chci, aby hospůdka fungovala dál.

ROMANA HAHNOVÁ