Co se podle vás za osm let změnilo? Jsou jiné děti, mají jiné zájmy, museli jste změnit skladbu kroužků?
Změnil se přístup rodičů i zájem samotných dětí. Dříve jsme měli problém naplnit krajem stanovený počet dětí. Nyní určené limity ještě výrazně překračujeme. V kroužcích i táborech máme celkem dva a půl tisíce dětí. Ze zkušenosti mohu říct, že rodiče se více snaží, aby děti trávily svůj čas organizovaně. Je pro ně důležité, aby školáci měli nad sebou dohled a odpoledne, když skončí škola, měli jasný program. A od toho jsme koneckonců tady. 

A které kroužky táhnou nejvíc?
Určitě jsou to pohybové kroužky, jako třeba florbal nebo atletika. Obecně se sice říká, že děti se nehýbou, ale není to tak úplně pravda. Možná neběhají samy po sídlištích nebo po lese, ale v našich sportovních kroužcích se jim daří poměrně dobře.

Celý rozhovor najdete v pondělním vydání Znojemského deníku Rovnost.

Pokud vím, vaši svěřenci bodují na různých soutěžích. Můžete zmínit některé úspěchy?
Velmi úspěšní byli nedávno atleti. V oblastních kolech často sklízí druhá nebo třetí místa. Daří se také střelcům ze vzduchové pušky. Pokud jde o ženské či dívčí disciplíny, daří se tanečnicím, a to nejen těm, které navštěvují kurzy břišních tanců. Bodují také v country tancích. Zde máme dokonce tanečníka, který vybojoval zlato v „Line Dance“ na mistrovství světa, které se konalo začátkem roku v Liberci. Lektory i trenéry country tance baví, absolvovali dokonce příslušné zkoušky v angličtině a nyní tvoří vlastní choreografie. Masánčata, jak se skupina country tanců jmenuje, vedou Eva a Martina Švejcarovy. Zapálená pro tanec je vlastně celá rodina už nějakých osm let, a to i chlapci v pubertě, u kterých by člověk očekával úplně jiné zájmy. Tanec je pro ně láska na celý život.

Je zájem i o kroužky jiného typu?
Velmi se daří filatelistům. Je to sice menšinový kroužek, ale většina z dětí se úspěšně umísťuje na filatelistických olympiádách. Loni členové přivezli první dvě místa. Letos byl nominovaný vítězný projekt do Finska, loni se probojovali filatelisté do Maďarska. A právě v těchto dnech připravují exponát na Světovou výstavu do Brazílie. Olympiáda filatelistů je až v červnu, takže jim budeme držet palce.

Co si máme představit pod projektem, který mladí filatelisté zpracovávají?
Filatelie je úplně o něčem jiném než o zařazování či vyměňování známek. Děti musí vědět spoustu věcí. Je to takový malý vědecký obor. Účastníci soutěže mají na velkých formátech zpracovat projekt na dané téma. Vyhledají si informace a nakonec použijí to, co se jim skutečně hodí. Musí znát pochopitelně i známky, ke kterým existuje celý katalog. Rozlišují zoubkování, tisky, musí znát rok, kdy byla konkrétní známka vydána. Kroužek navštěvují starší děti, od devíti do patnácti let.

Přes léto vás čekají tábory. Jsou vůbec ještě nějaká volná místa?
Každý pracovník má dva tábory. Čtrnáct dní strávíme přímo s dětmi, týden je na přípravu a další týden na vyúčtování. Často máme problém vybrat si dovolenou. Termíny na tábory jsme vypsali v lednu a mnohé byly obsazené do měsíce. Volných je asi deset míst na pobytovém táboře v Podhradí, poslední tři místa na modelářském táboře a pár míst na tanečním. Máme i příměstské tábory, kde se ještě může přihlásit několik dětí. Zjišťuji, že dnešní děti láká třeba „obyčejný“ výlet vlakem. Loni jsme jeli třeba do Mikulova a každý z účastníků si zahrál na průvodce a něco nám o městě prozradil.