„Není to tak doslova. Kapříky, které naši hosté uloví, pouští rybáři zase zpět do metr dvacet hlubokého rybníčku. Za každého uloveného kapra ale rybář dostane poukaz na konzumaci v hradní kuchyni. Tam už se pečou kapři předem nalovení," vysvětluje syn hradního pána Jan Binder mladší.

Dnes má na starosti půjčování přírodních prutů s vlasci a háčky, kterým rybáři neřeknou jinak, než pytlačka.  „Na háček jim dáváme rohlíky, na které jsou kapři naučení, protože je jimi běžně krmíme," dodává syn kastelána.

Okolo rybníčku stojí asi deset lidí, další přibližně desítka posedává na lavičkách a tiše sleduje lov. Po nějaké chvíli naruší klid výzva. „Zasekni, máš ho!" povzbuzuje dívku, která do té doby hypnotizovala vodní hladinu, její táta. Slečna je šikovná a malý kapřík už po pár sekundách koulí oči na svou přemožitelku. „Mám, chytila jsem ho!" raduje se úspěšná rybářka a už se těší na ochutnávku do hradní kuchyně.

Na opačném břehu trpělivě sleduje vlasec, nořící se pod hladinu kalného rybníka, čtrnáctiletá Romana Boorová z Vrbovce. „Už mám nahozeno celkem dlouho a zatím nezabraly. Na ryby občas chodím a už jsem i něco chytla, tak doufám, že se mi to povede i tady. Ráda bych totiž ochutnala speciality z místní hradní kuchyně," svěřuje se mladá rybářka a nespouští oči z vody.

Poněkud úspěšnější byl osmiletý Tomáš Vocilka z Mramotic. „Za půl hodiny jsem chytil osm ryb," usmívá se šikovný rybář. Za sebou má tříčlennou skupinku fandů, jejichž siluety se odráží v klidné hladině rybníka. „Někdo má smůlu, jiný přijde a má kapra na háčku. Tady seděl kluk, pak šel na druhou stranu. Sem přišla jeho babička, nahodila, zasekla a vytáhla kapra," komentuje události u rybníka jeden z přihlížejících.

Mezitím se desítky lidí líně toulají hradním nádvořím a nakukují do všech otevřených dveří. Jen z jedněch se však line neuvěřitelné příjemná vůně. To v dobové kuchyni peče kastelán Jan Binder s manželkou Janou pro úspěšné rybáře své kapry. „Nějak jsme to neodhadli, lidí chodí stále víc a víc. Jsem moc rád, že první ročník Kaprobraní je takhle úspěšný," směje se černovlasý, kudrnatý kastelán. Jeho paní mezitím poctivě válí těsto, které hned putuje na rozžhavenou plotnu. Tam se z brambor, mouky a soli stávají voňavé domácí placky. Málokdo jim odolá.

Sezona na hradě slavnostně končí o poslední zářiové neděli. Bítovský poštmistr troubí fanfáru. „Děkujeme všem lidem, kteří uchovali našemu hradu přízeň," prohlašuje před spokojenými  hosty hrabě Daun, kterého pro tento den ztělesňuje syn kastelána Jan Binder mladší.